Přání Noci a pán v cylindru

2. října 2012 v 19:05 | Hate |  Nightwish
Pochybuju, že to tady po roce vůbec někdo najde, ale já to musela napsat.
Historie se opakuje... Nějak tomu nemůžu uvěřit. Vždyť všechno vypadalo tak dobře.
Mam pocit, jako by kus mýho kovovýho srdce zreznul. Jasně, už tehdy mě mrzelo, že jsme v Praze Anette nezastihly, ale teď mě to sakra štve.
Vzhledem k tomu, že se mi Tarjin hlas ze začátku nelíbil (dneska to nechápu), bych nebejt Anette asi nezačla poslouchat Nightwish, přece jen, dostal mě k nim Amaranth. Nebejt Nightwish bych nikdy nezačla poslouchat metal. Nebejt metalu... fuck. Nepoznala bych tolik úžasnejch lidí. Nemělo by mě co zachránit z temnejch dní. Byla bych sama.
A Anette mam tak moc ráda. Vždycky milá, usměvavá, krásná a veselá a s andělskym hlasem. Nejde mi to do hlavy, prostě ne.
Je v tom zmatek, nikdo si neni úplně jistej, proč k tomu došlo. Hodně se řeší ten incident, že Anette onemocněla a NW si naživo vypůjčili zpěvačky odjinud. Anette to údajně moc nepotěšilo. Taky toho na ni už asi bylo moc a chtěla trávit čas s dětma.
Ale ty reakce lidí na internetu mě dost znechutily. Spousta jich jásá, jak je to potěšilo a že se k nim Anette v první řadě ani nikdy neměla dostat. Další nadávaj, jak je všechno Tuomasova vina a jakej je to idiot, nebo jak kluci jdou po penězích. Druhej den bez Anette a už toho mam plný zuby.
Nikdo z nás u toho nebyl, tak nemáme právo je soudit.
 

Smile pretty for the debil

1. září 2011 v 19:01 | Hate |  Mý osobní žvásty
Tentokrát nadpis aspoň nějakym způsobem souvisí s článkem, protože to je přesně to, co po vás ve škole chtěj - usmívat se na všechny ty debily, na který byste nejradši vzali lopatu a přetáhli je přes ty prázdný palice.
Takže, co novýho?
Jsem pěkně NAS- namíchnutá. TAK DEBILNÍ ROZVRH JSEM V ŽIVOTĚ NEVIDĚLA! 36 hodin tejdně a taková koncentrace naprosto nepotřebnejch a debilních předmětů, to jeden prostě neviděl! Laborky, hudebka, tělák, ZSV dvakrát tejdně... PROČ?! PROČ TŘI ODPOLEDKY ZA SEBOU?! UÁÁÁ!
A jako by toho nebylo málo, kromě DEBILNÍHO rozvrhu nastalo i pár DEBILNÍCH změn.
Za prvé, změnili nám zástupce třídního. Původně jsme měli našeho matikáře, kterej si snad počítá i ve spaní a svuj drahej notýsek se známkama si tahá i na hajzl, ovšem teď jsme dostali našeho novýho učitele na bižuli, kterej... no... řekněme, že ztělesněná přísnost by před nim dala nohy na ramena. A kterej nás během svejch hodin zaručeně zavraždí a každej den nás nechá po škole. Bezva.
Za druhé, naše kmenová třída se přesunula z naší původní třídy do pavilonu, kterej se nalejzá mimo školní budovu a je tam větší kosa než ve zmrzlym finskym jezeře. A to jen proto, že deb- totiž, pan profesor Baroch, věrná pravá ruka našeho třídního, si už nějakou dobu dělal na naši třídu zálusk a prostě se tam MUSEL nacpat, mezitimco my budem tvrdnout v "učebně", kde nemáme ani jednu hodinu tejdně. Bezva, no.
Za třetí už nebudou normálně otevřený dveře do školy, ale vymyslel se jakejsi debilní kartičkovej systém, kterej spočívá v tom, že každej dostanu kartičku (kterou, vsaďte se, hned ten den ztratim), se kterou si pípne u jakýsi mašinky, aby ho to vůbec dostalo dovnitř. Prej je to dobrý k tomu, aby byl přehled, kdo je ve škole a kdo neni, ale od čeho je třídnice? A to si jako myslej, že si učitelé nevšimnou, když někdo bude celej den chybět? Je to pěkně na hlavu. Že naše škola nemá ani prachy na to, aby se tam mohlo v zimě topit nebo na podobně (b)anální záležitosti je jedno, hlavně, že na nějakej debilní systém, kterej tu nikdo nechce, peníze jsou!
Kromě školy mam ještě dvakrát tejdně klavír - a opět jsem schytala prodloužený hodiny, takže místo normálních 45 tam budu 70 minut tejdně. Navíc možná budem mít letos jako volitelnej předmět latinu, kam bych ráda šla, a ještě chci chodit na kroužek španělštiny a do budoucna (ale letos už asi ne) zvažuju ještě fráninu, jako by mi ájina s němčinou a finštinou nestačily. Budu z toho mít hlavu jak meloun, áá.
No, dost už pitomejch keců. Musim si jít připravit věci, protože jako snad jediná škola v Žatci (...dobře, dobře, tak lyceum na ekonomce prej taky) se budem učit už zejtra.
Bože, já to tam tak nenávidim.
...ale dá se říct, že mi to tam asi svym způsobem chybělo. Yes, asi jsem hodně velkej masochista...
PS: Vylepila jsem si dneska skříňku spoooustou obrázků Alexiho, plakátem z Brutalu, různejma nápisama a kouskama textů, se kterejma jsem se patlala barevnou tuší a všelijakejma dalšíma childrenofilníma ptákovinama. Muhaha.
BEWARE THE MAGOR!!

Excuse me, are you Axl Rose?

21. srpna 2011 v 19:32 | Hate |  Mý osobní žvásty
Chtělo by to změnit design. Nejenže chtělo, přímo mě to prosí. Klaani miluju, ale už tady tvrdnou zatraceně dlouho.
(EDIT o 3 hodiny později - taak, design změněn. Klaani miluju, ale Sinergy miluju víc ♥ )
Řeknu vám, jsem já to ale ztracená existence. Jako bych ani nežila v tomhle světě... No jo no, jsem velkej snílek (velkej snílek měřící metr padesát devět, ale všichni chápete, že tak to myšlený nebylo). Dřív se to projevovalo tim, že jsem pořád četla - a skoro samý fantasy. Teď už tolik nečtu, nějak mi k tomu chybí chuť, ale občas si přece jen nějakou tu papírovou kamarádku k ruce vezmu.
Teď se to projevuje tak, že jsem 25 hodin denně 8 dní v tejdnu MIMO.
Totálně mimo.
Když se ráno proberu, jsem myšlenkama na nějakym zázračně úžasnym místě, kde setrvávam ještě několik hodin, než vylezu z postele. Když z postele vylezu, většinou jdu buď
a) do školy - nedávam pozor, válim se na lavici a rozvíjim si svoje tisíce imaginárních světů
b) k počítači - zapnu ICQ a otevřu konverzaci se ségrou, kde vymejšlíme nějakou nadpozemsky úžasnou ptákovinu
Večer obvykle co nejdýl v kuse posloucham hudbu, což už je sám o sobě únik z reality, protože člověk nemusí při poslechu myslet na všechny ty blbosti, co ho sužujou (občas ho teda sužujou i tak, ale ne tolik). A když v noci lehnu do postele, zase už bloudim v myšlenkách kdesi daleko.
Já jsem se v tomhle světě neměla narodit, protože tu stejně nežiju, hehe.
Ale co, vždyť normální svět je jen pro lidi bez fantazie...
A hodim vám k tomu něco na poslech - a dívejte i na ten klip, je moc pěknej.

 


Brutal Ass(ault)

16. srpna 2011 v 17:42 | Hate |  Mý osobní žvásty
Čau lidi!
Tak jsem se šťastně navrátila z Brutalu a spolu se mnou první album Childrenů, hrníček Childrenů, trička Arch Enemy a Korpiklaani a dvanáct komářích štípanců.
U minulýho článku pár lidí psalo, že se těšej na fotky - musim vás zklamat, muj foťák odmítal sloužit, podařilo se mi vyfotit akorát tak jistou věc v našem stanu (o který se zmínim pak)... A myslim, že i kdyby fungoval, tak stejně těch fotek moc nebude. Fotit na koncertech mě nebaví, protože mi to akorát narušuje zážitek, stejně toho jsou pak na internetu haldy a jako vzpomínku to nepotřebuju; stačí mi vědět, že jsem tam byla.

Kam dál