Dámy, pánové a hermafroditi,
slavnostně vám oznamuju, že můj mozek vypustil ze své slovní zásoby slůvko "klid", aby ho mohl nahradit jiným, které pro mě nebude jenom sci-fi. Hned pod nás se nastěhovala rodina romských spoluobčanů s nejmíň 50 000 dětma který pískaj, ječej, vřeštěj, vřískaj, kvičej, kňučej, řvou, kvílí, křičej a dupaj. Jako by toho nebylo málo, každodenně je chodí navštěvovat 50 000 jejich kamarádů, který dělaj přesně to samý.
Podařilo se mi usnout kolem jedný. Nejen kvůli jejich technopárty, ale i kvůli tomu, jak mi hlavou rotovaly myšlenky. Vzala jsem sešit a podařilo se mi napsat svůj první anglickej text. A ne, rasistickej neni. Divnej možná jo a nenávistnej taky (přestože jsem byla spíš smutná, když jsem to škrábala, ale koho to zajímá). Pracuju i na muzikální stránce. Během dnešního večera jsem vytvořila tak 4 minuty a pak jsem se nakrkla, že mi to nejde a flákla s tim, aspoň proteď. A o mně všichni tvrděj, jakej jsem flegmatik...
Ještě ke všemu dneska ráno přijel brácha z Práglu, takže nemůžu prakticky nic dělat. Jsem totiž ten nejparanoidnější člověk na světě, víte? Furt mam pocit, že když je v místnosti někdo jinej, čte mi myšlenky. A když mam pocit, že mi čte myšlenky, dokážu dělat naprostý prd. Nedokážu přemejšlet, nedokážu psát, skládat, pouštět si muziku (i když to je asi spíš proto, že kdyby brácha zjistil, že kromě jeho zlatejch Rammsteinů a AC/DC poslouchám i death metal, asi by mě zabil) a vůbec cokoli jinýho...
Já jsem takovej magor, až mě to zabíjí!