Zdravím vás všechny. Tedy přesněji řečeno nezdravím nikoho, protože sem stejně nikdo nevleze. A pokud vleze, okamžitě odleze. A pokud neodleze, vypadne mu internet. A pokud nevypadne, tak je to buď spamer a nebo neumí číst. Každopádně, pozdrav je formalita tak proč ho nenapsat. Ještě by tu bez něj bylo těm spamerům smutno.
Tak, čím začít? No normální fakt nejsem. O čemž vypovídá mimo jiné to, že píšu článek o sobě a na úvod napíšu sedm vět, které se mnou mají společné pouze ty prsty, které je vyťukaly do klávesnice. A ani ty prsty toho se mnou nemaj tolik společnýho, jako bych si přála. Přikázala jsem jim, aby sepsaly velice inteligentní článek plnej takovejch těch děsně dlouhejch slov, kterejm nikdo nerozumí, ani já ne, ale působilo by to frajersky, no ni? A moje prsty? Žvencaj kraviny. Neposlouchaj můj mozek. Poslouchaj toho šílence zakutanýho v mojí hlavě.
Ale teď už vážně k mojí osobě. Takže začnu velmi důležitými informacemi, bez nichž by se žádný spamer neměl zaručeně obejít. Původně jsem si chtěla vyplnit nějakej děsně kchůl dotazník, ale jsem líná je hledat, takže to budu muset prostě nějak vokecat. Pravý jméno vám neřeknu, ale můžete mi říkat Hate. Lidi mě často oslovují i mnohem horšími přezdívkami, které mají ke slušnosti velmi daleko, ale ty se mi zrovna moc nelíbí. Kolik mi je vás nemusí zajímat. Řeknu jen, že momentálně navštěvuju osmiletej gymplik v jedný prdeli světa spolu s partou devětadvaceti dalších idiotů a ještě tam, bohužel, nějakej ten pátek budu muset zůstat, pokud nepropadnu. Propadat ale nehodlam, naši by mě zabili, takže radši poslušně domu nosim víza s vyznamenánim.
Hm, budu muset ubrat detaily, jinak se nedoberu konce. Takže ve zkratce - nesnášim rozinky, celej svět (kromě sebe, protože já jsem ta nejdokonalejší bytost světa), dále mi leze na nervy výše jmenovaná škola a obzvlášť výše jmenovaní spolužáci, jež bych nejradši nechala zmizet z povrchu zemského výše nejmenovanými, ale přesto velmi účinnými způsoby.
Baví mě hodně málo věcí. Nesportuju. Nakupování mi leze na nervy. Kamarádi mi lezou na nervy. Televize mi leze na nervy. Na nervy mi nelezou snad jen čokoláda, knížky, můj klavír, Metal a jednou možná i moje kytara, na kterou jsem se začala letos učit, ale jaksi mi to nejde.
To vám stačí. A mejm prstům taky, takže nazdar.






ááá!! ÁÁÁ!! já sem našla svý druhý já! ááá!! ÁÁÁ!! a tak tě tu budu zasypávat svýma komentářema o který nikdo nestojí ;).
To o tom budíku už sem taky vohvězdičkovala :D.