Listopad 2009

Achjo...

27. listopadu 2009 v 14:54 | Hate |  Vteřinový dřysty
J E M I B L B Ě
J E M I B L B Ě
J E M I B L B Ě
J E M I B L B Ě
J E M I B L B Ě
J E M I B L B Ě
J E M I B L B Ě
J E M I B L B Ě!!

Varpunen jouluaamuna

20. listopadu 2009 v 22:04 | Hate |  Nightwish
Když už se nám ty zlobivý vánočky tak blížej, žé (a já nemam ještě vymyšlenej jedinej dárek), tak jsem sem prostě musela hodit jednu finskou kolédu. Je vůbec něco, co Marco (pro neznalé, nevzdělané a negramotné - basák Nightwishů a člen spousty dalších skupin) nezazpívá?


Nuda

18. listopadu 2009 v 19:27 | Hate |  Vteřinový dřysty
Fakt už nevím, co na tom netu dělat... Nemohl byste mi někdo doporučit nějakej zajímavej blog? Klidně i vlastní :D A taky rovnou téma na článek (klidně i o posmrkanej kapesník*)? Nevim kam chodit ani co psát... O:-)
*pouze příklad, kapesník vám neuznam :P

Růžový brejle

18. listopadu 2009 v 19:21 | Hate |  Mý osobní žvásty
Nedávno o sloh jsme dostali za úkol napsat dopis imaginárnímu kmotřenci, obeznámit ho se světem, říct mu jak by se měl chovat a tak (já se na to samozřejmě vyflákla). Kamarádka napsala, jak je svět nanic, ale že vždycky je naděje, že vždycky všechno může bejt lepší a že se bude mít dobře a všecko dopadne skvěle. Říkala, že je lepší si nasadit růžový brejle a žít jako šťastnej blbec než si nasadit černý a bejt chytrej, ale nešťastnej. Já nevím. Neuměla bych bejt šťastná, kdybych nebyla nešťastná. Jak může člověk poznat štěstí, když nepoznal opak? Jak může slepec poznat bílou, když má před očima navždy černo? Já jsem relativně šťastná. Můj vztah k lidem neni zrovna ideální, ale vím, že můžu zalízt domů, obejmout se s mámou (ano, přiznávam se, že ve svym věku to ještě pořád dělám), něco si pustit a bude mi líp, ne o moc a ne na pořád, ale líp. Nepřežívám, ale ani nežiju, což není dobře, ale není to špatně. Když chodím do školy, občas potkám mámu, jak vede za ruku postiženýho kluka. Nejednou mi hlavou proběhlo, jak je na světě jemu. On nemusí a ani nedokáže vnímat hrůzy světa, ale nakolik dokáže ocenit něčí úsměv? Znám spoustu lidí, co by si přáli být jako on. Radši zapomenout na všechno, co kdy zjistili a zničit to, čím byli, než trpět nespravedlivým životem. Co oči nevidí, srdce netrápí. A jestliže někdo vidí po zbytek života očima novorozeněte a ani jinak neumí myslet a chovat se, jak potom vypadá jeho srdce? Proč bije, proč jeho oči mrkaj a proč se vlastně nadechuje? Může to vůbec vědět?
A proč vlastně bije to moje?

Výměna diplomů...

16. listopadu 2009 v 17:41 | Hate |  Pachatel blogu
Ták. Byla jsem obdarovaná diplomem s krásnou kytárkou od Damned Angel (viz níže... na to, že jsem říkala, že spřátelovat nebudu, jste všichni zapomněli, dobře?), která chtěla něco s pívem. Jo a mimochodem, tamto pako v rohu je Alexi, jasný? :D




Básnička

15. listopadu 2009 v 18:31 | Hate |  Mý osobní žvásty
Tak. Nedávno jsem se u počítače hrozně moc nudila a rozhodla se něco napsat. Je to nuda. Je to o ničem. Snad žádnej básnickej přívlastek, žádná kchůlová metafóra. Nic. Je to jen taková rýmovačka pro děti, tak to neberte nijak vážně...

Když už tě život vůbec nebaví,
Vraní oko tě navždy zabaví,
Otevře se ti temná říše tajemna,
Ta nenávist neměla být vzájemná.

Nediv se, nemáš vyslovovat lživá slova,
Když víš, že smrt je náladová,
Když víš, že život není náš kamarád,
Ale šílenec, co nás nikdy nechtěl znát.

Šílenec, jehož smích nás obklopí,
Až Smrtka závoru odklopí,
Až nám pokyne její kostlivá ruka,
Ty vstoupíš do pekla, vražedná muka,
Horoucí oheň a bolestné kvílení,
Lidí, jež dřív bývali šílení.

Až tě Ďábel sám s radostí potrestá,
Pochopíš, že tudy neveda tvá cesta,
Ale to už ti nikdo nepomůže,
Už si nepřivoníš k okvětním plátkům růže,
Už se nestihneš za svůj čin omluvit,
Protože už nikdy

Nebudeš žít.

PS: Je mi zima na nohy...

Přání

14. listopadu 2009 v 12:38 | Hate |  Mý osobní žvásty
Kdysi nedávno, možná před tejden, se mě jeden člověk zeptal, jaký je vlastně moje největší přání. Vzpomínám, že jsme tohle kdysi probírali i ve škole a jedna moje spolužačka řekla: "Všichni tvrdí, jak by si přáli světovej mír, ale přitom, kdyby to přání fakt měli, chtěli by něco jen pro sebe." Teda, ne že bych si to pamatovala na slovo přesně, ale tenhle smysl to mělo. Já nevím, možná má pravdu. Kdyby mi z lampy vyletěl džin a oznámil mi, že rada džinů omezila počet přání na jedno, protože jejich modrá, beznohá rasa jsou líný prasata, který toho víc nezvládnou... Co bych vlastně řekla? Světovej mír je kravina. Nic takovýho neexistuje a existovat nebude.
Džin by znuděně mávnul hnátou a všichni by se najednou měli rádi, ale za rok by do sebe nějaký kreténi v Asii opět řezali ve jménu neexistujícího boha. Kdybych si přála, aby ze světa zmizeli všichni idioti, lidstvo by vymřelo. Kdybych si přála, aby se našly léky na všechny nemoce, stejně by se po čase objevila spousta dalších, s nimiž by si nikdo nevěděl rady. Jakou by mělo cenu přát si něco pro lidstvo, když by to stejně všechno zase znova podělalo?
Takže já bych si přála jedno jahodové lízátko, prosím.

Reklamy

14. listopadu 2009 v 12:27 | Hate |  Vteřinový dřysty
S potěšením vám oznamuju, že na tomhle blogu se zatim neobjevila jedna, jediná reklama! Vidíte? Píšu tak nezáživný články, že i spameři radši vypadnou...

Iron Maiden - The Trooper

11. listopadu 2009 v 14:53 | Hate |  Iron Maiden
Tak tentokrát nějakou tu klasiku...

I love music, but music doesn't love me

9. listopadu 2009 v 17:32 | Hate |  Pachatel blogu
Nejpitomější nadpis, co jsem kdy vytvořila... Ale má pravdu, ten chlapec. Kašlu na věci, ve kterejch bych mohla bejt dobrá a patlam se s tim, co mi nejde. Nenapadá mě krásnější myšlenka než stát na koncertě před spoooustou ožralejch a uřvanejch fanoušků, v ruce kytaru a z ní se snažit vytáhnout vlasy, který se mi tam šprajcly uprostřed nějakýho nesmyslnýho sóla. Vlastně, jedna krásnější tu je - že ty vlasy vytáhnu a to sólo zahraju.
Jsem odpornej, hnusnej sobec.
Neskutečně závidim všem těm slavnejm muzikantum, který tohle zažili. Neskutečně jim závidim ten jejich talent, genialitu, štěstí a trpělivost. Věčně na toho šedivýho dědka tam nahoře řvu, proč? Proč ne já? Co oni udělali, že si zasloužili tohle? Jakou má cenu žít, když už mě ta každodenní všednost nebaví a všechny sny jsou v nedohlednu?
Snažila jsem se sama sobě dokázat, jaká jsem úžasně muzikální duše a před pár dnama jsem se rozhodla něco složila, něco, co by se mi konečně líbilo a z čeho bych vytěsnala najdvišácký prvky. Zklamala jsem. A ne, neni to nízkym sebevědomim, jsem prostě pako. A kdo by chtěl tvrdit opak, ať si poslechne tohle - slátanina, naprostá slátanina. (Dodatek: Zřejmě se mi podařilo najít server s několikaminutovou čekací dobou, takže to stejně nikdo neuslyší, protože kdo by se s tim sral, na to čekat? Aspoň se mi nebudete vysmívat...)