Bohové, jak já bych chtěla spát! Ale to je normální, přece jen, je pět hodin. Já jsem člověk noční(k), takže jsem celej den znavená jak omámená veverka a v noci čilá jak zfetovaná veverka. Spím jen pár hodin denně, kam vlezu, tam se mi chce spát. Kromě postele. Do ní zalejzam sice brzo, ale zhruba tak do jedný tam ještě pořád ležim a oplácím si tupej pohled se stropem. Ahoja, strope, tady Bára. Taky nemůžeš spát?
Ani se nenamáhá odpovědět, ale tak to jakousi záhadou u věcí bez hlasivek bývá. Povzdechnu si. Přitáhnu si k sobě svoje plyšový prase. Hlavou mi rychlostí světla probleskujou nesmyslný útržky myšlenek. Chci chtít spát, ale nechce se mi. Achjo.
Zkoušim se večír uklidnit padesátitisíci způsobama, ale nejde to. Nic nezabírá.
Vypila jsem hrnek teplýho mlíka s medem a pustila si před spaním Iron Maiden. Nic. Nightwishe. Opět nic. Loreenu McKennitt. Potřetí nic. Odložila jsem sluchátka a rozhodla se, že si něco přečtu. Hodila jsem do sebe padesát stran Barvy kouzel, bez odezvy. Pročetla jsem si nejnovější číslo Sparku, ale ani to nepomohlo.
A kdo z vás, mí milí obchodní přátelé, mi vymyslí nějakej účinnej způsob, kterej mě donutí spát, napíšu mu oslavnou báseň.
PS: Prášky do sebe cpát nechci, ale asi mi nic jinýho nezbyde.






Najradšej mám čierne ruže s vôňou Laihoa XD