Leden 2010

Zima

31. ledna 2010 v 1:00 | Hate |  Mý osobní žvásty
Lumi on jo peittännyt kukat laaksosessa, aneb kytičky nám už zmrzly. Venku je kosa jak v prdeli (ne, neptejte se mě, jak tohle úsloví vzniklo, když v zadku je, alespoň dle mých předpokladů, teplíčko) a doma tim pádem taky, protože se netopí, že prej jsme chudý (to zrovna, táta jen skrblí prachy).
Ale ten pohled ven je krásnej. Bílej snížek padá na černovlasý kebule venku se komíhajících vožralů a zakrejvá střechy všech tří hospod naproti mýmu domu. Miluju ten pohled na modrobílou krajinu, miluju když mi křupe sníh pod koženejma botama, miluju, když se vymáznu na tom zasranym sněhu a udělam před školou držkopád. Zima má prostě svý kouzlo.
Dneska byla venku taková, že mi dokonce bylo trošku chladno na uši (zázrak, přes ty vlasy... čepice nikdy nenosim). Aneb Fin by si na ven vzal dlouhej rukáv, Čech kabát a Somálec by tam v deseti svetrech umrznul.
Nemůžu spát. Ne, ty výše jmenovaný ožralové za to nemůžou... Na jejich řev a zpěv jsem si díky těm protějším hospodám natolik zvykla, že mě to uklidňuje. Hlavu plnou myšlenek taky nemam, v mojí kebuli je momentálně prázdno jak v Otesánkově spižírně. Nevim, čim to je, ale prostě jen tak sedim, usmívam se a je mi fajn. A ne, zhuleená nejsem, kdyby mi to Lobelie chtěla náhodou tvrdit.
A ne, zabouchnutá taky nejsem, kdyby mi to chtěl tvrdit nějakej jinej magor.
A jen tak tu sedim u okna s bráchovym noťasem (to bude průser, jestli se vrátí z hospy), pozoruju měsíc, modročernou oblohu, zářivý hvězdy...
...ksichtim se jak Hannah Montana na koncertě...
...a přemejšlim, co se to se mnou děje.
Ale nestěžuju si... bejt na pár sekund optimistou je fajn.

No jo, no

29. ledna 2010 v 20:05 | Hate |  Vteřinový dřysty
Moje babička si spletla šestačtyřicetiletýho chlapa se mnou.

Vysvědčení

28. ledna 2010 v 15:47 | Hate |  Pachatel blogu
Tři dvojky... Mohla jsem se víc snažit, no. Ta bižule byla jasná, ale myslim, že děják s matikou byly celkem zbytečný, takhle pohnojit jsem to nemusela. Aspoň, že na vízu z hudebky mam samý, což teda vzhledem k mýmu kytaristickýmu umění čítajícímu zhruba čtyři a půl skladby nechápu, ale stěžovat si přece nebudu, že...
Brácha má dneska zkoušku, takže odfičel do Práglu a já si tu můžu cvičit Bed of Razors (za refrén jsem se já šikulka ještě nedostala, ale koho to zajímá). A taky si tu můžu na plný koule pustit něco od Welicoruss, skákat po pokoji, mlátit do klavíru, mlátit do myši při paření Diabla II, nahlas se smát a vůbec dělat spoustu dalších věcí ze kterejch by se zbláznil, hehe...
A až teď jsem si uvědomila, že zná adresu mýho blogu...
Ehhh...
No nic.
Nemyslete si, já mám bráchu samozřejmě moc a moc ráda, až na to, že mi tu furt oxiduje v pokoji, celý dny a noci se učí a když se neučí, tak se mi vytahuje, jak umí úžasně na kytaru a když se nevytahuje, pouští Malmsteena, aby mi to mý nulový sebevědomí zaběhlo až do mínusu, hah.

PS: Ale aspoň jsem konečně přišla na to, jak Malmsteen může zahrát to, co zahraje... Je totiž moc blbej na to, než aby mu došlo, že se to zahrát nedá.


Ten čásek ňák letí

24. ledna 2010 v 14:11 | Hate |  Mý osobní žvásty
Pondělí - vstanu, letim do školy, vrátim se z ní, jdu na kompa, jdu spát.
Úterý - vstanu, letim do školy, vrátim se z ní, jdu na kompa, jdu spát.
Středa - vstanu, letim do školy, vrátim se z ní, jdu na kompa, jdu spát.
Čtvrtek - vvstanu, letim do školy, vrátim se z ní, jdu na kompa, jdu spát.
Pátek - vstanu, letim do školy, vrátim se z ní, jdu na kompa, jdu spát.
Sobota - vstanu, jdu na kompa, nudim se, jdu na kompa, jdu spát.
Neděle - vstanu, jdu na kompa, nudim se, jdu na kompa, jdu spát.

Tak mě napadá, jestli neni ten lajf občas tak trochu nuda...

Serpent - Cradle of Insanity

23. ledna 2010 v 14:02 | Hate |  Muzika

Dámy a pánové, představuji vám (aspoň těm z vás, co je neznaj, že) japonskou melodeathovou formaci Serpent a song Cradle of Insanity... To sólo je totálně a naprosto muáááá.


Rozhodla jsem se, že k těm songům budu přihazovat aspoň texty a překlady, aby to vypadalo, jakože aspoň něco dělam, ale zaboha, zasatana, zakudly, zavypravěče, zametalu ani za nikoho jinýho se mi ten text nepovedlo najít, takže někdy příště :D

Dort am Klavier lauschte ich ihr und wenn ihr Spiel begann, hielt ich den Atem an...

19. ledna 2010 v 19:03 | Hate
Mám pocit, že se už každou chvíli ozve nálehavý zaklepání na moje okno a když se otočim, spatřim tam v mlze anorektickou postavu s černým pláštěm a kápí, jak mě pozoruje svejma práznejma očníma důlkama a chce po mně, abych ho následovala do jeho krásnýho potemnělýho sídla. Baráček je to sice pěknej, ale že bych chtěla strávit celou věčnost, to zas ne. Takový místo existuje jen jedno - a to, kde právě teď jsem.
Jo, asi už každou chvílí zdechnu. Jsem ztahaná jak kůň. Vstávat v sedum, po cestě uklouznout a udělat přímo na ulici provaz (nebo je to rozštěp? nevim), domů se pak ve čtyři zase plahočit přes ten metr sněhu a o půl hodiny pozdějš to celý znova dvakrát slejzt, jednou cestou do hudebky, kde jsem dneska musela hrát na třídní přehrávce a podruhý zase dom.
Je to zajímavý. Klavír je věc, kterou nesnášim a miluju zároveň. Vždycky jsem proklínala, že mě tam naši kdy přihlásili, ale zároveň jsem ráda. Snad nic nesnášim víc, než když málem omdlívam před dveřma sálu a hodinu čekam, než na mě přijde na koncíku řada. Jasně, každej má trému, ale já jsem tak příšerně vystresovaná, že to musí bejt snad nemoc. Nevim, jestli se mi dřív chce brečet, zvracet, nebo omdlít. Nebo začít skákat po rukou a vykokrhat přitom českou hymnu...

Reset?

18. ledna 2010 v 21:35 | Hate |  Vteřinový dřysty
Až mi bude tak stodeset,
přijde Bůh a zmáčkne tabulátor.

To jste nečekali, co?

Jsem tvůj otec, Luku!

17. ledna 2010 v 21:48 | Hate |  Mý osobní žvásty
Prostě neumim vymejšlet titulky, haha. A taky se mi jen tak mimochodem zalíbilo jedno nejmenovaný citoslovce, který momentálně používám za každou druhou větou, haha. Ale to mě snad brzo přejde...
Kdysi nedávno mi někdo oznámil, že závist je hnusná vlastnost. Ne, že bych věděla, odkdy je závist vlastnost, ale to nevadí. Zaměřím se spíš na to, že je prej hnusná. Můžu já snad za to, že závidim prakticky každýmu, na koho se kouknu?! A vůbec, na tom neni nic špatnýho. Ty lidi by si to měli brát spíš jako poctu, že jim vlastně je co závidět.
Ano, přiznávam, závidim lidem, který nenávidim. Závidim jim to, jak jsou blbý. Závidim i lidem, který mam ráda, protože jestli jsou dost dobrý na to, abych je měla ráda, tak je jim vždycky co závidět. Závidim i těm, který jsem v životě nepotkala - závidim jim to, že mě neznaj a že se nemusej každý ráno dívat na muj ksicht v zrcadle. Neni to příjemnej zážitek. Pravda, kdybych tam viděla ksicht někoho jinýho, asi bych se lekla víc, ale to je vedlejší.
Závidim svýmu plyšovýmu praseti, že nemusí chodit do školy.
Závidim všem kytaristům světa to, co uměj.
Závidim dospělejm, že s nikym nemusí sdílet barák.
Závidim malejm dětem, že jsou malý děti.
Závidim teenagerům, jak jsou blbý.
Závidim svýmu bratrovi, že ho maj všickni rádi.
Závidim Jarce její rukavice.
Závidim Lence její silně přehnaný seběvědomí.

Závidim vám, že máte tak pevný nervy, že vám po přečtení těhdle žvástů ještě všechny okamžitě neruply...

Jen tak

15. ledna 2010 v 21:09 | Hate |  Vteřinový dřysty
Moje babička mi řekla, že jsem stará.