Dort am Klavier lauschte ich ihr und wenn ihr Spiel begann, hielt ich den Atem an...

19. ledna 2010 v 19:03 | Hate
Mám pocit, že se už každou chvíli ozve nálehavý zaklepání na moje okno a když se otočim, spatřim tam v mlze anorektickou postavu s černým pláštěm a kápí, jak mě pozoruje svejma práznejma očníma důlkama a chce po mně, abych ho následovala do jeho krásnýho potemnělýho sídla. Baráček je to sice pěknej, ale že bych chtěla strávit celou věčnost, to zas ne. Takový místo existuje jen jedno - a to, kde právě teď jsem.
Jo, asi už každou chvílí zdechnu. Jsem ztahaná jak kůň. Vstávat v sedum, po cestě uklouznout a udělat přímo na ulici provaz (nebo je to rozštěp? nevim), domů se pak ve čtyři zase plahočit přes ten metr sněhu a o půl hodiny pozdějš to celý znova dvakrát slejzt, jednou cestou do hudebky, kde jsem dneska musela hrát na třídní přehrávce a podruhý zase dom.
Je to zajímavý. Klavír je věc, kterou nesnášim a miluju zároveň. Vždycky jsem proklínala, že mě tam naši kdy přihlásili, ale zároveň jsem ráda. Snad nic nesnášim víc, než když málem omdlívam před dveřma sálu a hodinu čekam, než na mě přijde na koncíku řada. Jasně, každej má trému, ale já jsem tak příšerně vystresovaná, že to musí bejt snad nemoc. Nevim, jestli se mi dřív chce brečet, zvracet, nebo omdlít. Nebo začít skákat po rukou a vykokrhat přitom českou hymnu...

No ale jde o to, že letos jsem v hudebce absolventka a končim po sedmi letech první stupeň hudebky. Vždycky jsem nesnášela ty skladby, co jsem dostávala, samý veselý, rozběhaný stupnicovitý hrůzy, nesnášela jsem, jak jsem musela doma cvičit, nesnášela jsem hodiny v hudebce a kolikrát jsem ten nástroj chtěla rozkopat. Tak dlouho jsem očekávala tu chvíli, kdy dokončim sedmej rok a vykašlu se na to... Jenže teď už si to nedokážu představit, že bych s tim sekla. Furt jsem z toho rozmrzelá a otrávená, ale... Je to, jako když dlouho znáte nějakýho člověka, co vám sice děsně leze na nervy, on když pak zmizí z vašeho života a zůstane po něm jen divná prázdnota.
Pravda, jsem díky těm stupnicovitejm blbostem schopná si dneska doma zahrát pár věcí, co se mi líbí... Nothing Else Matters od Metallicy, Blood Red Sandman od Lordů, spoustu věcí od Nightwish, Troopera od Maidenů nebo In The Shadows od Childrenů... Ale stojí mi za to ta spousta dřiny, kdy za tim sedim a vztekle ječim nad nějakou rozjuchanou sonatinou?
A přesto se pořád rozmejšlim, jestli budu chodit do druhýho stupně, protože pomyšlení na tu divnou prázdnotu je z jakýhosi nepochopitelnýho důvodu hrozně nepříjemný.
Jsem magor, co?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Ano nebo ne?

Ano
Ne

Komentáře

1 Damned Angel, Satan Clus Damned Angel, Satan Clus | 20. ledna 2010 v 12:05 | Reagovat

O tom "reaperovi" kerý ťa pozoruje z okna... ja o tom raz napísala báseň xD

2 kinder kinder | Web | 20. ledna 2010 v 13:51 | Reagovat

miluju klavi(e)r!
čekám na okamžik kdy v tý hudebce skončim, chcí hrát dál, klavír mě baví, ale mě samotnou se skladby který se líběj MNĚ!

3 Lobelie Lobelie | Web | 20. ledna 2010 v 19:35 | Reagovat

Já doporučuju vykokrhat českou hymnu :-D Jo, tak jsem to taky měla, ale nevydržela jsem a sekla jsem s tim, páč už mě to fakt unavovalo. Jéé, tak já za tebou přijedu a zahraješ mně In The Shadows, jo? :-D

4 Lobelie Lobelie | Web | 20. ledna 2010 v 19:36 | Reagovat

Jo, když tak civim na ten nadpis... Kdopak tady řikal, že Anti maj němčinu zakázanou a donutil chudáka (řikám chudáka a to už je co říct :-D) Kadet se zfackovat?! :-D

5 Hate Hate | Web | 20. ledna 2010 v 20:39 | Reagovat

Fajn, zahraju ti, ale jen když zapomeneš na ten nadpis :D

6 Jeny Jeny | Web | 21. ledna 2010 v 17:43 | Reagovat

ahoj, dlouho jsem tu nebyla, ty máš nový desing, že? Je hezký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama