Deníček
12. února 2010 v 18:42 | HateKomentáře
Taky mám doma pár starých deníků, třeba ze základky a podobně. Vždycky se hrozně divím, jak jsem mohla být v té době tak naivní, primitivní... a při tom tak stejná jako teď. Někdy si přeju, abych se mohla změnit úplně...
Já si deníček nikdy nedokázala psát víc jak týden, vykašlala jsem se na to :D A nechápu to s tím balíčkem od chipsů (a děkuji za pochvalu sedu, ten tvůj je taky moc hezký ;))
Teď si říkám, že lituju toho, že jsem si nezřídila deníček hned, jak jsem se naučila psát a že jsem všechny sešity, který jsem kdy napsala, vyhodila (nebo spíš babička je vyhodila).
Ale poslední deník a pár sešitů se mi uchovalo. Nedávno jsem si četla, tak jsem se musela smát.
Jo, psaní textů není tak jednoduchý, jak si člověk ze začátku myslí. A ještě, aby hudba a texty k sobě ladily, to je umění.
obdivuju tě,že si píšeš tak dlouuho deník :-)já to nikdy nevydržela :-(
To budeou dvouvaječná dvojččata, takže kluk i holka *LOL*
já mám plné šuplíky popsaných papírů a je čím dál horší najít nějaký prázdný papír....jinak deník si nevedu, i když jsem o tom přemýšlela....to se spíš třeba vypíšu, když jsem naštvaná a potřebuju to dostat ven...






Krabici naplň hračkami. Kompaktní disky se nechytají. Ani LPčka už nejsou, co bývali.
Psát písmenka je jednoduchý oproti psaní muziky, to Ti přece muselo docvaknout, kytaro!
Nejhorší se lidé stávají v okamžiku, kdy se tváří, že přemýšlí, to si pamatuj!