Rest In Pieces...

3. února 2010 v 19:58 | Hate |  Mý osobní žvásty
WARNING: This article contains a lot of emotional flubdubs, guffs, blabbs, twaddles, bunkums, tittle-tattles and wish-washes without any sense. When reading this article, you can die because of shock, infarct, paroxysm and a lot of other things I won't write here cause I'm too lazy to find English words in my dictionary.
Just...
If you are not a selfmurderer, do not read this.

I HAVE WARNED YOU!

Znávala jsem jednu holku, chodila jsem s ní do třídy. Hrozně hodná, milá, citlivá, blábláblá, však to znáte. Vždycky myslela dřív na ostatní, narozdíl ode mě (přiznávam, jsem egoistickej vřed na zadnici lidstva) a spousty dalších lidí. Utahovali si z ní a já popravdě ze začátku taky. A je mi to fakt líto... Aspoň teda donedávna bylo, ale to je fuck.
Měla vobrovskou rodinu, sourozenců má jak pouliční vořech blech, ne-li víc. Každopádně, spousta jich byla mladších a ona se o ně starala. Hlídala je, vodila ze školky a věnovala jim většinu svýho času. Ale nebyla na ně kvůli tomu vzteklá, nikdy (třeba já bych skočila z okna... nebo bych spíš prohodila je, ale to je fuk, ztráty na životech by byly stoprocentně). Měla je hrozně ráda, mluvila o nich vždycky jen hezky a s úsměvem. I ke mně se chovala vždycky mnohem líp než bych zasloužila. Chvíli jsme dokonce byly kámošky, jenže já blbá to samozřejmě musela celý posrat, protože v tý době jsem se uměla bavit jen s malejma fakanama a fakankama, co uměli jen nadávat, vysmívat se a pomlouvat. Tak jsem se na ní kvůli takovejm vyflákla. Jasně, bylo to dávno, když jsem bejvala ještě menší děcko, než jsem teď.
Ona mi to odpustila, i když s brekem v očích. Nechápala jsem, proč brečí, nechápala jsem, proč jí to tak mrzí. Proč jí mrzelo, že na ní kámoška byla hnusná, obzvlášť když ta kámoška byl někdo jako já? Mohla si najít tunu novejch kamarádů.
Můžete říct, že malý děti brečej pořád... Ale ona nebyla obyčejný malý blbý děcko. Jak nad tim teď přemejšlim, mam pocit, že na svuj věk byla úžasně až nepochopitelně chápavá. Brečela proto, že jí to bylo fakt líto.
Je to šáhlý, rozebírat takhle povahu a myšlenkový pochody někoho, komu mohlo bejt deset nebo i míň. Ne, vlastně neni... Možná jsme byly malý, ale pořád lidi. Možná hloupý a nevzdělaný, možná žijící v jinym světě, ale pořád lidi. Pořád lidi, který se gebí, když viděj slítnout důchodce na šlupce od banánu a pořád lidi, který brečej, když ten důchodce slítne na ně. Pořád lidi.
Tak mi vysvětlete, proč když jsem jí teď zase potkala, viděla jsem to, co jsem viděla - sprostou, nepříjemnou, hysterickou nánu s očima přepatlanejma tunou řasenky, která oblejzá diskotéky (myslim tu holku, ne řasenku) a vysmívá se lidem kvůli jejich vzhledu?
Kde je ta holka, kterou jsem znala?
Proč tam je?
A proč se mi v ponožce udělala díra?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ano nebo ne?

Ano
Ne

Komentáře

1 Lobelie Lobelie | Web | 3. února 2010 v 20:15 | Reagovat

Dojemné... Obzvlášť ta ponožka :-D

2 poetiza poetiza | Web | 4. února 2010 v 13:16 | Reagovat

Šlupka od banánu.

3 Nosferatu Psiren/ Erzebeth Nosferatu Psiren/ Erzebeth | E-mail | Web | 4. února 2010 v 18:06 | Reagovat

Ta poslední věta byla pro sebevrahy poslední kapkou... :D
Yoo, i já znám takové. Já sama se moc nezměnila, tedy duševně, na vzhledu jsem změnu provést musela... Znám spoustu takových... Teď, když na d tím tak přemýšlím (což bolí), tak jich je víc než dost...

4 Zdebra Zdebra | Web | 6. února 2010 v 14:43 | Reagovat

Nojo, lidi se mění. Moje dávný kamarádky se taky hodně změnily a začaly mě ignorovat. Tak jsem se na ně vykašlala - jak ony ke mně, tak já k nim. Hlavně, že když něco potřebovaly, tak to jsem byla nejlepší kamarádka.

5 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 6. února 2010 v 15:42 | Reagovat

Lidi se mohou změnit zatraceně rychle... Pak se nemůžeme přestat divit^^

6 Evelin Evelin | Web | 7. února 2010 v 14:47 | Reagovat

zajímavý příběh... já teda moc lidí, co se nějak rapidně změnili neznám - ale možná jsem jenom nevšímavá, co já vím... :D

7 Alice Alice | Web | 7. února 2010 v 21:35 | Reagovat

trebars pochopila ze s tou chapavostou daleko nedojde a tak sa zmenila na takuto luzu, ktora je v sucastnosti ovela popularnejsia ako chapavi a mili ludia. je to srandvony svet v ktorom zijeme.

8 poetiza poetiza | Web | 15. února 2010 v 13:30 | Reagovat

Já bych zas řekl, že se lidi mění dost pomalu (překotně), ale o to důkladněji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama