Artless One

24. února 2010 v 18:44 | Hate |  Mý osobní žvásty
Ze mě zpěvák vážně nikdy nebude :D
Dneska po mě třídní chtěl, abych před třídou zazpívala ten svuj song, jak jsem tu o tom už dvakrát psala. V tu chvíli úplně jako by mě polili kýblem studený vody. Začala jsem blekotat něco jako, že nemam ještě úplně naučený, kde se která část zpívá, že to neumim, že si to nepamatuju a tak. Nakonec jsem se z toho vyvlíkla, ale on je schopnej mě s tim otravovat do konce života.

Pak u mě vodpoledne byla Gira, že prej jí zajímá, jak se to tam zpívá, tak ať jí to předvedu. Já debil jí zkusila ten začátek zazpívat... Tak příšernej zpěv jste v životě neslyšeli. V krku mi okamžitě narost knedlík a spíš jsem to melodicky chrochtavě zarecitovala s půlkou tónů vedle, než že bych to zazpívala. Mam ze zpívání takovej děs, že se stydim i před nejlepší kámoškou, o spolužácích a rodině nemluvě. Zpívam si doma jen, když jsem si stoprocentně jistá, že jsou všichni pryč a přijdou až za dlouho. Normálně až zas tak hrozně nezpívam, ale mam hlas na prd... A když si jen představim, že by mě měl někdo slyšet... fuj. NEJSEM zpěvačka, jsem pianista! To se ale některejm lidem prostě nevysvětlí...
Naprosto úžasně mi o hodinu pomohla moje kámoška, kvůli jejímuž zabavenýmu komiksu jsem to musela skládat... Když jsem se vymlouvala, že si ten text nepamatuju (což je pravda, umim jen kousek), ona tam na mě hned vyjela, že kecam, že když jsem to složila, musim si to pamatovat a že ona se ten text schválně naučila zpaměti aby mě mohla štvát a že mi ho napíše. Mam zpěvofóbii a slečna mě do toho chce nutit. A zlomyslně mě přemlouvá spolu s tříďasem... Já bych jí zabila. Asi jsem se jí na to měla vysrat a nechat pana hajzla, ať si s tim komiksem třeba utře zadnici.
Jo a taky se mý úžasný kamarádky smály mejm textům... No, tak aspoň jsou upřímný, že jo. Já vim, že ty texty za moc nestojej, tak ale mohly se trochu krotit. Pro mě maj dost velkej význam, protože je to jedinej způsob, jak dokážu pořádně vyjádřit svý pocity. Prostě klidně ať řeknou, že to za nic nestojí a že je to divný, ale ať se proboha nesmějou... Já vim, je to děsný vtipný, že nepíšu veselý texty, je děsně vtipný, že to neni o lásce a nejvtipnější je, že to píšu tak, aby nikdo nepoznal, co jsem tim vlastně chtěla říct...

Asi nejvíc mě dostává, že jedna ta holka mi ukazovala nějakej text co napsala a mně bude něco řikat, když to její byly jen... rýmovaný slova. Prostě typický nemetaforický žvásty, jaký se vyskytujou v klasickym českym puberťáckym rapu... To, co píšu já, neni moc dobrý. Vim to. Ale dá se říct, že do toho aspoň dávam něco ze sebe a každá řádka tam má nějakej význam, něco tim myslim a nepíšu to tam jen proto, že se mi to tam zrovna rýmuje... Celková kvalita už pokulhává, ale já se snažim.
Jsem fakt debil, že to takhle řešim, když vim, že maj vlastně obě pravdu... Jenže si připadam, jako bych si na pískovišti stavěla hrad, kterej byl sice křivej a hnusnej, ale přesto mě hrozně někdo rozčílilo, když mi ho rozšlapal.
Fajn, nejsem zas až takovej flegmouš, jak jsem řikala minule... Mam v sobě nakombinovanýho flegmatika s melancholikem dost blbym způsobem. Nad důležitejma věcma mávnu rukou a nad kravinama si pořád lámu hlavu... Jsem schopná bejt celej den nešťastná kvůli naprostý kravině, ale dokážu se zároveň smát ve chvíli, kdy by se normální člověk nesmál. Občas si připadam, že je u mě všechno naopak. Naprosto všechno. Mívam pocit, že svět je jen obrázek a já jsem to, co vznikne, když si ho nějakej experimentátor hodí do PhotoFiltru a invertuje, z černý se stane bílá a z bílý černá. Nedokážu to líp vysvětlit nebo se nějak pořádně popsat... Občas si připadam jak schizofrenik. Nedá se říct, jestli ve mě víc převládá mý flegmatický nebo melancholický já. Flegmouš je ten, kterýho znaj všichni lidi kolem, ten za koho mě považuje mý okolí. V životě by je nenapadlo, že jsem taky jen člověk. Myslí si, že jsem snad nějaká mašina na blbej smích a blbý vtipy, nebo co. Myslí si o mě, že mi na ničem a na nikom nezáleží. Houby. Jen v mym životě někdo přeskládal všechny dílky puzzlí na blbý místa. Asi jsem to byla já sama, ale vracet je nikam nechci... Jednou jsem taková, jaká jsem a měnit to nechci, přestože si občas řikam, že by to možná bylo lepší jinak...
A když už mam dneska tak stěžovací náladu, ještě na něco si postěžuju. Jsem neuvěřitelně netolerantní člověk, ale fakt neuvěřitelně. Nic si nevybíram pečlivějš než svý kámoše a v nic nedoufam víc, než že se mi jednou podaří potkat nějakýho člověka, co je na tom stejně jako já... Přestože vim, že nikdo takovej, moje kopie, neexistuje. Pamatuju, co jednou náš tříďas řikal..."Každý člověk je originál a nenahraditelný, někdo víc, někdo míň. Třeba taková Barbora. Nikdo takový další už na světě neexistuje..." Ty slova mi zněj furt v hlavě, protože si uvědomuju, že má pravdu... Že nikdo takovej vážně neni. A pokud přece jen jo, jaká je šance, že já se to dozvim? Nulová, naprosto nulová...
A vážně uvažuju o tom, že přestanu psát texty a básničky... Tohle nemam zapotřebí. Připadam si teď divně po napsání každýho jednotlivýho slova, přemejšlim nad tim, jak moc trapně to zní a tak hrozně závidim všem umělcům...

An old path
Coloured with blood
Of a demon hidden in a body
Of a princess
Walking my whole life on the path
I will never doublecross

Ghost in a dress I was wearing
His insidious words
Foggy umbrella of his blurred thoughts
Guards him from rain of truth

One hundred years old
Face destroyed with acid
Gold heart still beating in a rhytm
Of fizzy trees
Silently growing at my path

Nothing-knowing one talking about
Things unseen
An unheard shout
Wasnt too good for him

I know, what it means
It's all about you and me
It's all about this life
Beautiful and terrifying
Please, go away, my future

Mirror, tell me, is this me?
Never caring, letting be?
Mirror, tell me, is this me?

Can I break you now and forever?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Children Of Bodom x Nightwish

Childreni!
Nightwish!

Komentáře

1 kinder kinder | Web | 24. února 2010 v 19:09 | Reagovat

nepřestávej psát, kvůli takovejmhle hovadům to nemá smysl, je to jejich věc že tomu nerozuměj, jejich problém...

2 Violet Violet | Web | 24. února 2010 v 20:09 | Reagovat

Ahoj, jo díkec, ale jednoho Eddieho tam mám...z Brave New World, toho uprostřed:)

3 Violet Violet | Web | 24. února 2010 v 20:32 | Reagovat

Jo počkééj, ty máš vlastně taky nové design, že? Pěkné...xP

4 Lawiane Lawiane | Web | 25. února 2010 v 11:58 | Reagovat

já bych taky nezpívala ani před nejlepší kámošku. Zpívám si jen s rádiem nebo CDčkem a to jen, když je to tak nahlas, že se sama neslyším :-D

5 Lobelie Lobelie | Web | 25. února 2010 v 12:38 | Reagovat

Ty-ty-ty...! Já ti ZÁVIDIM, tak nekecej! Ty mý texty jsou a) gramaticky blbě (nejspíš) b) tak hrozný, že je nikomu nedávám číst, tim pádem nevim, jestli jsou blbě nebo nejsou. A ty tvý... JÁ CHCI BEJT TY!
Hele... Nemyslim, že jsem něčí kopie (OMG! Jenom to ne!), ale mám pocit, že jsem na tom podobně. Lidi mě taky neznaj... Všichni znaj jenom tu moji potrefenou část. Ale já mám i zatraceně melancholickou část - problém je v tom, že lidi nechápou, jak to můžu kombinovat, oznáměj mi, že jsem divná a pak - místo toho, aby se na mě aspoň jenom vybodli a nechali to bejt - to rozhlásej všude možně i nemožně tim nejhorším způsobem. A smějou se věcem, který já myslim vážně... A to jsou zas vlastnosti, za který bych vraždila já. A pak nemám bejt sadistka...

6 Ká | Web | 25. února 2010 v 15:21 | Reagovat

Ale no tak, ser na lidi...ten, komu jeho texty pochválí většinou píše strašně. A naopak :D.
Tomu ze zpíváním rozumím, já zase nedokážu tančit, he...

7 Zdebra Zdebra | Web | 25. února 2010 v 18:25 | Reagovat

To je nejlepší, když někdo napíše něco obyčejnýho a pak kritizuje ostatní, co napsali něco lepšího.
Taky nerada zpívám před lidmi, protože mám hlas jako pětiletý děcko. :D Ale kdysi mi to nevadilo.
Taky si někdy připadám, že jsem nějakej opačněj člověk. Všichni říkají, jak je krásný počasí, když to sluníčko tak krásně svítí a já jednoduše řeknu "Fuj, slunko. Hnusný počasí!". :D
Taky se nekamarádím jen tak s někým. Ale když potkám někoho, s kým se mi dobře povídá, tak mám potom někdy pocity, že se vtírám. Tak se radši krotím a radši poslouchám kecy, že se s nikým nebavím než aby se mi stalo to, co se mi stalo s kamarádkama, co znám odmalička. Už si nemáme co říct.
Náhodou ten text se mi líbí. Psát nepřestávej, byla by to škoda.

8 Shade Shade | Web | 25. února 2010 v 21:47 | Reagovat

nevšímej si blbců co se na vlasní texty nezmůžou a tak se šklebí ostatním, lečí si tím svou ubohost

9 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 26. února 2010 v 12:08 | Reagovat

Zpívat je pro mě taky horor. Podle mě by ses neměla nechat jimi ovlivňovat. Nechceš zpívat před třídou? Nezpívej, stůj za tím... Nikdo nemá právo tě do něčeho takhle nutit;) A jestli ti ubožáci nemají nic lepšího na práci, než zkritizovat lepší věc, než jakou napsali oni, tak se na ně vykašli. Přestat psát kvůli nim nemá smysl;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama