Tak, už zase sedím za počítačem... Panebože, proč jen jsem tak líná?! V úterý hraju v hudebce na koncertě a pořád to neumim. Taky když mi to učitel řekne necelej tejden předem, nevim, co ode mě čeká... Mám tam hrát Watermark od Enyi, což je jednoduchej kousek, ale já samozřejmě nejsem schopná se to pořádně naučit... Kdybych tam aspoň měla nějakou část, kterou vždycky zkazim, tak by to bylo v pohodě - stačilo by se to nadřít. Ale když se pokaždý náhodně přehmátnu na jinym místě... Na to, že hraju už půl roku, by to teda mohlo vypadat líp. Jasně, po půl roce klavíru jsem hrála asi nějaký etudy, kde obě ruce hrajou to samý, ale tak klavír neni kytara... A navíc, noty už dávno umim, tak proč je nejsem schopná na tom hmatníku najít?! Budu muset víc cvičit hraní z not bez tabulatury... Jen co se naučím zbytek toho Iron Mana, samozřejmě.
Ve škole jsme psali dvě písemky... Děják byl v pohodě, ale ten zemák byla asi nejhorší písemka, co jsem kdy v celym svym životě napsala. Nebo, přesněji řečeno, nenapsala - odevzdala jsem to prázdný. Vždycky jsem vytáhla svoje písemky aspoň na čtyři mínus, i když jsem nic neuměla... Takže tohle asi bude moje historicky první pětka z písemky. Tramtadadá, spusťte fanfáry... Nebo radši pohřební pochod, až se to dozví maminka, haha.
Stále mě štve náš třídní, i když bych řekla, že já už jeho taky... Doteď nechápu, jak se mi povedlo mu vmíst do ksichtu, že mu nic zpívat nebudu... Jak se to mohlo povíst člověku, kterej se skoro stydí mluvit sám se sebou, ale co. Ne, to přehánim. Je pár lidí, se kterejma mluvim naprosto normálně - těch pár vzácnejch výjimek, co můžu označovat za svý přátele, Kudla jim žehnej. Ale jakmile mam mluvit s někym cizim nebo dospělym, to je hned jako by mi jazyk upadnul. Dokonce i s rodičema skoro nemluvim. Když se mě na něco ptaj, většinou jen kejvam nebo vrtim hlavou, popřípadě použiju svý milovaný "hmm" v požadovanym tónu. Celkem tím sama sebe štvu, mý rodiče si nezaslouží, abych na ně takhle kašlala... Ale já se málokdy odhodlam k tomu, jim něco sama od sebe říct, nevim proč. Prostě pošahanej introvert, co víc na to říct. Čím jen to je, že tady na netu se kecá tak skvěle... Možná, že vim, že za ty moje kecy tady se mi nikdo nevysměje do tváře a pokud jo, tak ho neuvidim, protože sedí někde třeba na druhym konci republiky (popřípadě na Slovensku, abych nediskriminovala svých několik SB ze sousedního státu).
Měli jsme dvouhodinovku výtvarky. Holky měly nakreslit svý vysněný svatební šaty... Asi půlhodinu jsem protestovala, že to dělat nebudu, nakonec jsem něco načárala. Fakt nevim k čemu, mně si stejně nikdo nevezme, leda by byl slepej, že by neviděl muj ježibabí ksicht a hluchej, aby nemusel poslouchat moje hloupý problémy. Jo, hluchej slepec, takovýho bych si vzít mohla... Nebo ještě, že bych byla děsně bohatá a někdo by si mě vzal kvůli prachům, ale to je blbost, protože já bohatá nebudu... V dnešní době jsou natolik bohatý snad jen politici, herci a popový zpěváci. Na politika a popovýho zpěváka mam moc sebeúcty a bejt hérečka, abych do sebe cpala kvanta textu, propíral mě bulvár a musela bych se na pódiu žužlat s nějakejma cizíma chlapama? To teda děkuju pěkně...
Píšu od bráchy z notebooku... Nevim proč, když mam svuj počítač, noťase jsou mi prostě takový sympatický. Brácha se vrátí asi hodně pozdě (respektive hodně brzo, jak se to vezme, že... třeba ve tři ráno je to takový relativní), protože jeli s kapelou hrát do Slanýho a nevim, dokdy hrajou... Tak se uvidí.
A já teď dostala hroznou chuť si pustit nějaký Maideny, asi Monstegur nebo Can I Play With Madness... Takže se mějte a Síla nechť vás provází...