Tak jsem se právě rozhodla, že budu optimista :D
Byla by to náhodou příjemná změna, přestat furt myslet na nejhorší, přestat se ze všeho stresovat a zkusit si taky jednou tu sračku jménem život užívat, ne? Zní to nádherně, jak to tak píšu, ale realizovat to, to už je trochu jiná věc. Ale když se chce, jde všechno.
A když je člověk optimista, jde to ještě mnohem líp, fakt. Když jsem přešla na gympl, musela jsem si v sobě začít trochu toho optimismu, abych to tam nějak vydržela, protože to tu upřímně ne-ná-vi-dim! Část toho starýho melancholika musela stranou a uvolnila místo vytlemenýmu magorovi, kterýmu je všechno šumafuk. Sice byl spíš na povrchu, ale nakonec se mi povedlo přesvědčit i sebe samotnou, že nemá cenu se s některejma věcma trápit, takže se mi už dřív povedlo změnit svuj náhled na život. Tak proč ne znova?
Ne, to zní, jako bych už byla optimista... Tak to zkusim vysvětlit jinak.
Dřív jsem byla pesimista-melancholik: Je to všechno v háji a budu brečet!
Teď jsem pesimista-flegmatika: Je to všechno v háji, ale mně to je u zadku.
A chystam se na transformaci na optimistu-flegmatiku: Všechno je tak úžasný a na to, co neni, kašlu!
A stejně mě to zas během zejtřka přejde, když mě učitelka vyzkouší z dějáku a dostanu čtyřku... Ale tak co... Užívam si tuhle děsně krátkou chvíli, která sice co nevidět přejde...
...ale mně je to šumafuk a tlemim se tu jak debílek. Z důvodu, kterej je naprosto šáhlej - protože nemam proč se mračit.
PS: Nakreslila jsem vám obrázek... (pod perexem)

Tak co, líbí? :)






Ty a optimista?! CVOKATÍŠ?!! :-D No ten výtvor je krásnej, vo tom žádná - ALE COS TO PROVEDLA S DESIGNEM, TY VRAHU?!! :-D