12. května 2010 v 15:33 | Hate
V pondělí jsme měli tělocvik spojenej s klukama, takže jsme museli dvěstěkrát skočit přes švihadlo, udělat třicet kliků, oblízt obvod tělocvičny po kolenou a překotrmelcovat jí, takže na kolenou mam nádherný modřiny a slejzání ze schodů je fakt utrpení.
Ještě ke všemu mi zrovna musely po obědě nějak slítnout klíče z klíčenky. Cesta do školy mi trvá čtvrt hodiny, tak jsem to znova prolezla tam a zpátky s těma svejma bolavejma nohama a furt nikde nic. Ještě ke všemu mi slítnul i čip, takže si buď budu muset koupit novej nebo budu každej den půlhodinu čekat frontu na stravenky. Dokonalý.
Včera jsem po dlouhý době dostala jedničku z bižule a byla jsem z toho úplně unešená. Pak jsme hned psali další písemku, kde jsem napsala všechno blbě. Prostě jsem nějak nepochopila tu první otázku, druhou mi určitě neuzná a jak jsem podělala třetí si už radši nepamatuju, ale dobře stoprocentně nebyla. Perkele, k čemu mi je se to učit, když to takhle podělam?! S žádnym jinym předmětem to takhle nemam, to prostě nepochopim.
A ta moje divná náladovost... Vždycky se mam dlouho fajn a všecko je mi ukradený a pak to na mě najednou všechno dolehne a to aby se mě normální člověk bál. Přesně to se mi stalo včera ráno. Odstartovala to ta podělaná písemka, takže jsem pak celej den na všechny řvala a byla sprostá jak dlaždič. Taky se mi podařilo zapomenout noty do hudebky a zpaměti pořád ještě na ten absolvenťák, co se z června přesunul na konec května, nic neumim, nemluvě o závěrečnejch zkouškách na kytaru.
Taky nechápu, proč někdo tak línej jako já šel na gympl a už vůbec nechápu význam toho, proč se tam nějak snažim. Vždyť když si kdokoli někde na netu stěžuje, jak má blbý známky a neumí se učit, všichni mu jen řikaj, ať je v klidu, že známky stejně nikoho zajímat nebudou, takže proč bych se na to nemohla úplně vykašlat a projít gympl s trojkama, když je to jedno?
Nebo jsem rovnou mohla zůstat na základce a pak jít na nějakou béčkovou střední... No, to už je fuk.
Ale teď už je mi fajn. Do uší mi tu falešně zpívá Tuomas v jedné nejmenované písni z prvního alba NW, dřepim tu v klidu na svym černym a nebezpečnym křesle a asi do sebe narvu co nejvíc všelijakejch sladkostí, co vyhrabu ve špajzu.
Tak se tu zatim mějte...
proč vás učitel/ka nutí lézt po kolenou? :D švihadlo je moje smrt, se do něj vždycky zamotám