Asi tejden jsem nepsala, což by zasluhovalo omluvu. Takže, omlouvám se, ale prostě se mi poslední dobou chtělo dělat všechno možný, ale psaní článků nějak ne. Navíc, přece jen máme červen a to znamená: písemky, písemky, písemky. Dneska se mi podařilo parádně zvorat písemku z matiky, z tý bižule očekávam tak dvojku a tak debilní slohovku, jako tu včerejší, jsem v životě nenapsala. Téma jsem si vybrala Byli naši rodiče vůbec dětmi? No určitě jsem na to mohla napsat něco lepšího než takový kecy, ale když jsem koukala, co psali ostatní se slovní zásobou dětí z mateřinky, a zacházení s interpunkcí typu "čárka? to jsem nikdy neslyšel", jedničku bych dostat mohla.
Zas se našla Ginger, tak jsem si pojmenovala pavoučka, kterej nám sídlí v rohu na záchodě. Na několik dní kamsi zmizla a zas se vrátila, takže už se nemusim bát, že se probudim a bude mi cupitat po obličeji. Je to vtipný, z jejího druhu mam fóbii a stejně jsem jí nikam nevyhodila - má se u nás zřejmě dobře a mně to jen pomůže, když si na to zkusim nějak zvyknout. Už jsem dala ruku na pět centimetrů od ní, to je pokrok.
Brácha má dneska obhajobu bakalářky, tak to snad na tu jedničku obhájí. Taky jsem mu řekla, ať mi v Praze vyzvedne sluchátka, pochybuju, že by si na to vzpomněl. Ty moje jsou už dočista oddělaný.
V úterý večer jsme se dívali na první díl filmu Zaslaná pošta. No povim vám, vypadá to dobře. Ulice Ankh-Morporku a pošta zaplavená dopisama jsou udělaný bezvadně a vůbec to zpracování je bezva, ale je to takový... míň vtipný, než jsem čekala. U knížky jsem se - jako u ostatních Zeměploch - prohejbala smíchy, tady jsem spíš semtam pobaveně usmála. Ale chápu, na plátno se to převádí blbě a jim se to jinak povedlo.
Předevčírem jsem měla absolvenťák z klavíru. Popravdě se mi to moc nepovedlo, ve všech třech skladbách jsem něco podělala, děsně se mi klepaly ruce, ale mohlo to bejt horší. Asi tak horší, jako to, co předvedu příští tejden na zkouškách z kytary. Celkem závidim Giře, která se zapsala na akustiku a má tam toho třikrát míň... ale zas mě by španěla nebavila.
Rozepsala jsem novej příběh. Sem to cpát nebudu, maximálně sem třeba hodim prolog, abych se dozvěděla nějakou kritiku na svý psaní. Od třídního se dozvim tak to, že prej už bych mohla klidně z fleku napsat maturitní práci a dál to nijak nerozpitvává. No, ne že bych byla nějakej spisovatel, ale snad aspoň když něco sepisuju, má to jakž takž hlavu a patu. I když, já to posoudit pořádně nemůžu...
Konečně jsem zhudebnila ten text, co jsem sem psala minule. Ty přechody jsou takový divný, měla bych to ještě nějak upravit. Trvá to sedum minut, chtěla jsem, aby to bylo o něco další, ale taky dobrý. Je to tentokrát lehce vyměklý, takovej symphonic rock, no stane se.
Včera jsem byla doma u jedný kámošky od nás ze školy. Furt na ní maj všichni nějaký kecy, jaká je to kráva, bla bla bla... Nejradši bych jim flákla, nemít sílu křečka. Maj děsnej problém, že se oblíká sama podle sebe a ne podle nějakejch trendů, že je to fantasy cvok (nad postelí jí visí plagoš Legolase a mapa Středozemě... jo a taky spousta obrázků lokomotiv, ale to jsme zas jinde), že je křesťanka... To, že je hodná a milá, to už nikoho nezajímá. A že by jim třeba vadilo to, že jsou naprostý kreténi a měli by se starat spíš o sebe, se asi nestane.
No neni ten svět nádherný místo?