Červen 2010

Vízo

30. června 2010 v 22:48 | Hate |  Mý osobní žvásty
tutununu
No já vim, ta fotka je kvalitní jak čínská hračka, ale já se prostě musela pochlubit a bylo mi jedno, jak moc křivý to bude. Je mi neuvěřitelně velký, ale jsem z něj šťastná jak blecha.
Jinak, na vízo byly tři dvojky a máma mi dovolila jet na Brutal Assault. HOOOORAY! Miluju tenhle den :D

Eluveitie - (Do)minion

29. června 2010 v 13:09 | Hate
Ááá... Láska na první poslech.

Ve škole

24. června 2010 v 8:34 | Hate |  Mý osobní žvásty
Tak. Nadpisem jsem vám sdělila, kde jsem, tímhle článkem, co tu sakra dělám.
No, moje úúúúžasňoušká a milovaná třída si vyjela s naším třídním na vejlet. Abyste pochopili, proč jsem tam nejela - mělo se jet na kole až na Pravdu a přitom si na zádech nýst bágl, spacák a karimatku, k večeři budou holky klukům připravovat polívku, mezitímco oni si budou válet špeky (to vymyslel náš antifeministickej třídní, spolu i s tím zbytkem, jak jen je šikovnej!) a spát se bude pod širákem. A má večer pršet. Tak to jsem teda řekla sorry, nic pro mě. No, takhle jsem to neřekla, ale mělo to ten význam. Jako by na tom záleželo... Tříďas se mohl picnout, když jsem mu řekla, že nejedu jednoduše proto, že nechci poté, co mu ostatní nadiktovali všechna ta nádherná místa, kam musí zrovna nutně jet s rodiči. Ale překousnul to a i kdyby ne, jeho věc.
No, našli se tu další tři lidi z naší třídy kromě mě, kterejm se taky pouze jen nechtělo, spolu s nima jsem se měla hlásit dneska ráno u zástupkyně, aby nás nějak zaměstnala. Zástupkyně tu nebyla, letěla jsem za hospodářkou, ta mě poslala ke školníkovi, u něhož se hromadil zástup kvintánek, moje spolužačky samozřejmě nikde - jedna sem přece nebudit chodit, když jí to maminka omluvila, druhou údajně bolí záda a třetí se na to vykvajzla. Jen já tu budu čtyři hodiny vejrat jako péro v gauči.
No, nevadí. Školník nás poslal do studovny, tak ty ostatní šly pro klíče a já jsem mezitim počkala v mezipatře, protože jsem neměla nejmenší chuť nikam lízt s nima, když je ani neznam, to by bylo takový trapný. Nějakou dobu se nevracely, tak jsem se prošla po patře a zvětřil mě jeden z našich učitelů na infule, tak mě poslal do třídy přihlásit kompy a zapnout na nich kontrolu. Jo a pak si za jednu z těch šunek dřepnout a půlhodiny čekat, než se mi zapne Firefox.
Zejtra to tady, předpokládam, bude naprosto to samý. S tim rozdílem, že počítače jsou zkontrolovaný, tak se asi budu celej den válet na chodbě a pozorovat protější lavičku. Panebože, to je tak záživný, že se těšim až z toho asi umřu!
V pondělí měl bejt den s třídním, kterej se (díky, díky, díky!) zrušil a namísto něj tu budeme mít nějaký vozíčkáře, co budou vyprávět o svym životě, nebo tak něco. V úterý je sportovní den, kterej jsme letos dostali za úkol pořádat pro jeden z nižších ročníků. Já mam stanoviště s hádankama, což mi přijde skoro zábavnější než takový ty věci typu "hoď něco někam nebo někam běz" ostatních, protože mezitímco pro naše studenty snad nenií problém uběhnout maraton, tak zapnout kebuli, to už trošku přituhuje. Však víte, gympl.
Vážně nevim, co tu celou tu dobu mam dělat. Vejrat furt do těch blikajících monitorů když mě oči bolej i bez toho? No tak to potěškudla. Ještě si můžu rozevřít jednu z těch dvou knížek, co jsem si přitáhla. Ten Thief Of Time by možná byl celkem příhodnej, protože si tu kdykoliv na seznamu můžu otevřít slovník, až zas nějaký anglický slovo třeba nepochytim.
Přestávam pomaloučku, polehoučku mít o čem psát, tak asi zjistim, jestli mi tu pojede aspoň ten Warcraft 2, co jsem si ho sem zrovna stáhla (ale pšššt), zkontroluju pár fajn blogů a seknu tady s tim.
Takže Síla ať vás provází!

Vader - We Are The Horde

18. června 2010 v 16:21 | Hate |  Muzika
Nějaký dlouhý vykecávání tu dneska nečekejte, je mi blbě a nedokážu se pořádně soustředit snad ani na pití čaje. Dokonce jsem usnula přes den, což se mi stává hodně málokdy, za světla prostě usnout nedokážu.
Nechápu ten výmysl, známkovat podle aktivity v hodině. Já se prostě nerada hlásim, protože mluvení nepatří mezi moje nejmilovanější záliby, stejně jako vtírání se učitelům.
Moje vízo je zatim velká neznámá, hlavně PROSÍM, ať tam neni žádná trojka! To by mě naši asi zastřelili. Ale těch dvojek bude dost. Předpokládam, že z matiky, zemáku, bižule, těláku, občanky (naja, nerada si s třídnim o hodinu povídam o smyslu života) možná z chemie a češtiny, což by mě docela nakrklo. Závěrečnou slohovku mam za jedna, pravopis umim (narozdíl od některejch spolužáků, který dokážou napsat "býlá kriztalická hmota", bez legrace) a vzhledem k tomu, že v Ústavu pro jazyk český makat nebudu, nějaký kategorie vět, sloves a kudlavíčeho ještě mě vážně neberou, pardon.
Takže to by stačilo a hodim vám sem jednu písničku. Tak jsem si na ní vzpomněla, jak jsem seděla u WoWka :D
Warning: Nic pro citlivé uši extramelodiků :D

Yhdellä lauantailla

12. června 2010 v 18:21 | Hate |  Mý osobní žvásty
Milý deníčku,
dnes jsem byla donucena jít nakupovat, což je ta nejhorší činnost, hned po poslouchání popu o školních přestávkách. Koupila jsem si krásný černý triko s takovejma zlatostříbrnejma obrázkama, jedno černý se stříbrně oknoflíkovanym výstřihem až na pupek (ne, nemam v plánu začít postávat u dálnice, ale voháknout si pod to ještě nějaký černý tílko) a ještě takový černobílý kostkovaný šaty, ve kterejch mě po nakouknutí do zrcadla okamžitě napadlo slovo ANETTE :D
Už si budu muset konečně koupit nový sluchátka, bez Scottyho (moje MP3, hlavně v tom jménu nehledejte smysl, žádnej nemá) začínam pomalu, ale jistě bláznit, ještě víc než s nim.
Za chvíli bude zas konec školního roku... Fakt nevim, co bych si o tom měla myslet. Jsem ráda, že je zas nějakou dobu neuvidim, ale co budu sakra dělat během těch dvou měsíců? Asi se ukoušu nudou, to je ta správná odpověď. Doma s bratrem v pokoji to nezvládnu, nejsem ještě dostatečnej drsňák, abych vydržela u svojí babičky a chodit s Jarkou ven... Tam se sice zabavim, ale vždycky z toho mívam takovej divnej pocit, jako bych k nim prostě nepatřila. Sice se provětram, ale mam pak náladu na pytel.
Zaposlouchala jsem se nějak do Kalmah, zněj dobře.
All the tales are told, all the orchids gone... Tak ráda bych napsala něco, co už jsem tu neřikala tisíckrát předtim, ale těžko budu moct psát něco jinýho, když se furt děje to samý. Když jediný, co se změnilo, je datum v kalendáři...

Back In Business, Again

10. června 2010 v 14:38 | Hate |  Mý osobní žvásty
Asi tejden jsem nepsala, což by zasluhovalo omluvu. Takže, omlouvám se, ale prostě se mi poslední dobou chtělo dělat všechno možný, ale psaní článků nějak ne. Navíc, přece jen máme červen a to znamená: písemky, písemky, písemky. Dneska se mi podařilo parádně zvorat písemku z matiky, z tý bižule očekávam tak dvojku a tak debilní slohovku, jako tu včerejší, jsem v životě nenapsala. Téma jsem si vybrala Byli naši rodiče vůbec dětmi? No určitě jsem na to mohla napsat něco lepšího než takový kecy, ale když jsem koukala, co psali ostatní se slovní zásobou dětí z mateřinky, a zacházení s interpunkcí typu "čárka? to jsem nikdy neslyšel", jedničku bych dostat mohla.
Zas se našla Ginger, tak jsem si pojmenovala pavoučka, kterej nám sídlí v rohu na záchodě. Na několik dní kamsi zmizla a zas se vrátila, takže už se nemusim bát, že se probudim a bude mi cupitat po obličeji. Je to vtipný, z jejího druhu mam fóbii a stejně jsem jí nikam nevyhodila - má se u nás zřejmě dobře a mně to jen pomůže, když si na to zkusim nějak zvyknout. Už jsem dala ruku na pět centimetrů od ní, to je pokrok.
Brácha má dneska obhajobu bakalářky, tak to snad na tu jedničku obhájí. Taky jsem mu řekla, ať mi v Praze vyzvedne sluchátka, pochybuju, že by si na to vzpomněl. Ty moje jsou už dočista oddělaný.
V úterý večer jsme se dívali na první díl filmu Zaslaná pošta. No povim vám, vypadá to dobře. Ulice Ankh-Morporku a pošta zaplavená dopisama jsou udělaný bezvadně a vůbec to zpracování je bezva, ale je to takový... míň vtipný, než jsem čekala. U knížky jsem se - jako u ostatních Zeměploch - prohejbala smíchy, tady jsem spíš semtam pobaveně usmála. Ale chápu, na plátno se to převádí blbě a jim se to jinak povedlo.
Předevčírem jsem měla absolvenťák z klavíru. Popravdě se mi to moc nepovedlo, ve všech třech skladbách jsem něco podělala, děsně se mi klepaly ruce, ale mohlo to bejt horší. Asi tak horší, jako to, co předvedu příští tejden na zkouškách z kytary. Celkem závidim Giře, která se zapsala na akustiku a má tam toho třikrát míň... ale zas mě by španěla nebavila.
Rozepsala jsem novej příběh. Sem to cpát nebudu, maximálně sem třeba hodim prolog, abych se dozvěděla nějakou kritiku na svý psaní. Od třídního se dozvim tak to, že prej už bych mohla klidně z fleku napsat maturitní práci a dál to nijak nerozpitvává. No, ne že bych byla nějakej spisovatel, ale snad aspoň když něco sepisuju, má to jakž takž hlavu a patu. I když, já to posoudit pořádně nemůžu...
Konečně jsem zhudebnila ten text, co jsem sem psala minule. Ty přechody jsou takový divný, měla bych to ještě nějak upravit. Trvá to sedum minut, chtěla jsem, aby to bylo o něco další, ale taky dobrý. Je to tentokrát lehce vyměklý, takovej symphonic rock, no stane se.
Včera jsem byla doma u jedný kámošky od nás ze školy. Furt na ní maj všichni nějaký kecy, jaká je to kráva, bla bla bla... Nejradši bych jim flákla, nemít sílu křečka. Maj děsnej problém, že se oblíká sama podle sebe a ne podle nějakejch trendů, že je to fantasy cvok (nad postelí jí visí plagoš Legolase a mapa Středozemě... jo a taky spousta obrázků lokomotiv, ale to jsme zas jinde), že je křesťanka... To, že je hodná a milá, to už nikoho nezajímá. A že by jim třeba vadilo to, že jsou naprostý kreténi a měli by se starat spíš o sebe, se asi nestane.
No neni ten svět nádherný místo?

Another fantasy freak...

3. června 2010 v 18:05 | Hate |  Mý osobní žvásty
Brej večír, lidi.
No, ne že by už byl večír, ale to slovo mi zní pěkně, tak proč ho nepoužít.
Jak už jsem se asi svěřovala, minulej tejden jsem měla střevní chřipku, což mimo jiné znamená, že jsem nejenže nebyla ve škole, ale ani jsem neodehrála absolvenťák (takže budu hrát na úterním) a nebyla jsem na kytaře. Zašla jsem tam až dneska a dozvěděla se, že zhruba za dva týdny budu mít zkoušky. Mám tam hrát čtyři skladby (dvě umím, jednu trochu a jednu si teprv budu muset vybrat), durovou a aiolskou stupnici a nějaký kadence, o kterejch jsem v životě neslyšela (a pořád mi dělá problémy umáčknout jednim prstem všechny struny, občas).
Nějak se mi zalíbilo to vytváření designů ve PhotoShopu. Sice je tam zatim dělam dost jednoduchý, no ale třeba se časem zlepšim. Zatim jsem šťastná jak blecha, že perem vykreslim pár vlnovek a nějak prolnu to záhlaví. Udělala jsem si jeden do zásoby se Sonatou Arcticou, moc se mi nepoved, ale tak co, na designu stejně zas tak nezáleží.
Tak mě napadá, že jsem poslední dva roky skoro nečetla. Otevřela jsem knížku tak jednou za tři měsíce a bylo to, neměla jsem ani čas, ani chuť. A přitom jsem kdysi vždycky vlezla do knihovny, vzala si dvacet knížek najednou a za měsíc jsem to měla v pohodě. No, to taky byly jiný časy.
Teď jsem se rozhodla tu mojí několikaletou knižní abstinenci napravit. Během tohohle tejdne jsem zatim přelouskala dvě knížky, načala jsem jednu šestisetstránkovou a mám tu po ruce ještě jednu další. Samý fantasy. Máma mi leze na nervy s tím jak furt tvrdí, že by jí zajímalo kdy už takový blbosti přestanu číst a přejdu na něco lepšího... Je to zábavný, mít kecy, když v životě ani jednu z těch knížek nečetla. Furt jen samá klasická česká literatura a všechno ostatní je béčkovej brak. Vždyť fantasy vůbec nejsou o řezání a zabíjení, připomíná mi to jednu větu, co řekl Terry Pratchett: Uvědomil jsem si, že fantasy nemá být o válkách, ale o tom, jak se jim vyhnout. Jo, tak nějak by se to už definovat dalo :D
Jo mimochodem, nečetl jste někdo nějakou úžasnou knížku poslední dobou? Já jen, abych měla něco do zásoby, až dočtu všechny zbejvající díly Legendy o Drizztovi :D
A ještě tu pro vás zas mám jeden song nakonec...