close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červenec 2010

Ráááádio Blaník!

10. července 2010 v 22:29 | Hate |  Mý osobní žvásty
...aneb hrajeme hezky česky. Ani jedno z těch slov nijak extra neplněj... Ale v pohodě, tahaj z toho bezva prachy, lidi je poslouchaj, je to jejich věc. Jenže to, že já bydlim pár metrů od náměstí kde dneska pořádaj nějakou extra mega kchůl akci už tolik v pohodě, perkele, neni! Heh, tady vidíte, jak se ty finský nadávky občas hoděj - právě teď dělá blog.cz u blogerů anketu, jestli patřej na blog sprostý slova a většině z nich to "velmi vadí, jelikož je to nevkusné" , takže radši nadávam v cizim jazyce, aby se mi tu nikdo nesložil.
Celej den venku zněj osvědčený hitovky v podání Maxim Turbulenc, Petra Spálenýho atd., což mě tak neskutečně těší, až mi asi pukne radostí srdce. Mam totiž konečně jednou parádní výmluvu na to, proč mi tu tak hrozně moc nahlas jedou Children Of Bodom - no samozřejmě, že proto, aby přeřvali ten ošklivej, zlobivej ohňostroj! A vůbec, mam dneska nějakou bodomáckou náladu - stihla jsem si zatim pustit DVD (nejlepší bylo, jak Aleximu někdo hodil tu fešnou žlutočervenou čepičku... hehe), celý třetí CD a právě sjíždim čtvrtý. Moc se těšim, jak přijde brácha a picne se z toho.
Drsný bylo, když mě do pokoje přišel navštívit táta - "Co to je za mlaďochy? Hrajou dobrej bigbít." Aspoň, že někdo to uzná :D
Už líp chápu Zdebru s tím odpočítáváním dnů do MoRu - hned první stránky mýho deníku plní škrtaný čísla a to jediný nezačáraný je pro dnes "33", což je hrozně satanistický číslo, protože vám vyjde, když vydělíte 666 dvacíti celejma osmnácti periodickejma a kdo mi to nevěří, ať si klidně zapne kalkulačku a žasne.
Jinak, dneska mam dobrou náladu a tentokrát ne proto, že jí mam blbou... Právě mě napadlo bezva vysvětlení pro ty mý rozpolceně dvojitý nálady - já jsem tak neskutečně zlomyslná, že když jsem nešťastná, jsem z toho šťastná. Normální zlomyslnej člověk je šťastnej z neštěstí cizích, ale já jsem na tom asi tak zle, že jsem veselá i ze svýho vlastního. Asi mi nic jinýho nezbejvá, když všichni kolem jsou tak fucking happy. A když ne, tak to jsou většinou takový ty stavy "on mi neska napsal jen padesát osum (taky moc satanistický číslo mimochodem, vyjde vám při vydělení šesti set šedesátky šestky jedenácti celými 4827586206896551724737393103448)
esemesek, buhúúú" z čehož člověk moc zlomyslnej neni, ale spíš se mu zvedne kufr, if you know what I mean.
Jak jste si již stačili všimnout, dneska žádný filosofieren čekat nemusíte.
Dvacátýho bych měla vrátit knížky z knihovny a přečtenou mam jednu. Perkele, měla bych asi máknout. A moje lenost se mě opět zmocňuje, jen co kouknu na počet stránek bichle jménem Nádraží Perdido. Já žeru bichle, si nemyslete, jen se hrozně nutim do toho, abych je začla číst. A pak, když je číst začnu, kolikrát po chvíli zavřu a už je nevotevřu, páč se mi nelíběj, ale když se mi líběj, tak je mam moc ráda.
Se už moc těšim, až bude počasí tak na mikinu kolem pasu, páč si budu moct natáhnout to triko Nightwishů (panebožeee, teď posloucham Hate Crew Deathroll a je tam jedna neskutečně krutopřísně epická část... no nic), vzadu ho zmačkat a zakrejt ho tou mikinou. Ááách, já jsem tak vynalejzavá, že by po mně měli něco pojmenovat! Třeba město, nebo školu. Ne, školu ne, to je asi jako když po někom pojmenujou nějakou hnusnou nemoc - třeba Alzheimerovi moc nezávidim.
Jak jsem tu minule mlela o svym strachu z budoucnosti - další z těch věcí, co z nich nemam moc žůžo pocit je moje smrt. Teda, ne smrt jako taková, spíš zapomnění. Nemam strach z toho momentu, kdy vydejchnu a doktor koukne na hodinky a jde oznámit úmrtí rodině... Spíš strach z těch let potom, kdy na mě všichni zapomenou a nebudu nic víc než další jméno na náhrobku. Já jsem nikdy moc neprahla po slávě, ale jedna věc na ní se mi líbí - že když lidi projdou kolem slavnýho náhrobku, přečtou si jméno a řeknou si "jó to byl tenhleten" a třeba jim ukápne i slzička, jenže ňákej ten pátek potom, co do věčnejch lovišť vodejde děsně neznámej a neužitečnej člověk (jako jsem já) už k němu přestanou lidi chodit... Kromě některých spoluobčanů, co to tam budou chtít podpálit nebo krást kytky. To já znam, přece jen, jsem z Ústeckýho kraje, tady máme takovejch vejrostků myslim nejvíc.
Člověk by měl skončit v nejlepšim, ale jelikož na mě při psaní žádná taková věc jménem "nejlepčí" zásadně nechodí, tak to ukončim třeba teď, skáknu si pro něco do špajzu, nadrobim si to do postele a ještě zhlasim ty bodomáky, protože ti kaštánci (buďmě slušní, kolegové blogeři) na náměstí se vytasili s dalším goddamned vohňostrojem... Perkele, kdo se je vo to sakra prosil...

Jo a ještě nakonec úryveček z rozhovoru, co jsme dneska měly s mámou - já nadávala Blaníku a těm lidem, co jsou z něj vyřízený a tvrděj, že Hanka Zagorová je lepší mjúzikr než Mozart atd... Máma se jich zastávala a nastala jedna fajn situace, kdy jsem se znovu ujistila, že odpovědi na řečnickou otázku jsou nejlepší odpovědi.
"Heleď, oni si tu sedí před pódiem, poslouchaj muziku co se jim líbí, dávaj si pohár s rodinou a jsou šťastný. Tak mi řekni, co jim chybí..."
"Vkus..."

Já jsem tak netolerantní člověk, že mě za to jednou nutně zavřou...

Nesmrtelnost

8. července 2010 v 16:11 | Hate |  Mý osobní žvásty
Přijde mi nepochopitelný, když někdo jako svoje přání řekne nebo napíše bejt nesmrtelnej. Mně se zdá neuvěřitelná třeba taková šedesátka a když si vemu, že dýlka lidskýho života se furt prodlužuje... Ale to nebude trvat dlouho. Nezáleží na tom, co lidstvo dělá a vymejšlí, protože to všechno bylo vytvořeno, aby se to zase zřítilo v prach.
Protože ta naše "inteligentní" civilizace vymírá, zas to tu bude vypadat jako ve středověku a těžko říct, jestli se z toho svět ještě vyhrabe. A vůbec, třeba k takovýhle formě úpadku ani nedojde, stejně tak je možný, že dřív nás všechny zabije matička Země za to, jak se k ní chováme. Já hrozně doufám, že se pletu, ale přijde mi, že tohle je ta nejlepší doba na život. Nejlepší doba plná nemocí, smrti, korupce a lží, ale pořád světlejší než temná minulost a budoucnost. Je blbost na to myslet, ale občas to jinak nejde. Někdy bych si fakt přála, abych nad všim nemusela tak přemejšlet, ale pak se podívam na některý lidi, který snad mozek v životě nezapojili a řeknu si "všechno lepší než tohle".
Já jsem fakt děsnej člověk. Kdo sem chodí, musí si myslet, že jsem chronickej depkař, to vůbec. Lidi, co mě znaj osobně, si kolikrát dokonce myslí, že ani snad smutná bejt neumim, protože se chovam jak cvoklej cvok.
A to mi zas vhání myšlenku, proč je takovej rozdíl mezi psanim a myšlenim. Kdybych někomu řekla některý z těch slov, co sem píšu, připadala bych si jako ohromnej debil. Moje spolužačka (jedna z těch smrtnezasluhujících výjimek) sem kdysi vlezla a přečetla si jeden z mejch úúžasně filozofickejch článků a ani se jí nějak nechtělo věřit, že bych to psala já.
A to je ten problém se mnou... Já jsem poněkud rozpolcenej člověk. V těch mejch divně rozdvojenejch náladách se kolikrát ani sama nevyznam. Bejt šťastná, když jsem smutná, to je jedna z mejch specialit. A vůbec, mam spoustu divnejch pocitů. Ne, že by mě to nějak sralo. Já furt nad něčim přemítam a štve mě to, ale ve skutečnosti je mi to kolikrát jedno. Hm, další z těch divnejch dvojitejch nálad... No, nemůžete brát vážně člověka, co si hraje s blikající klíčenkou ve tvaru želvy a do toho si nahlas čte článek na finský wikipedii na téma Týden.
Hele, už vás nebudu nudit. Žádnej smysluplně epickej dlouhej článek se nevydařil ani tentokrát, tak snad příště.
PS: Levandule vás vidí!

Kolme kunniakirjaa teitä ja yksi minua varten

8. července 2010 v 15:37 | Hate |  Mý osobní žvásty
No a mně to prostě nedalo, protože tři diplomy pro vás a jeden pro mě nemělo ten zvuk :D
Takže, tento diplom jsem dostala od Fendera a pod perexem najdete diplomy, co jsem vytvořila pro účastníky mojí nightwish-soutěže... Někteří z vás chodí s velmi zajímavými požadavky :D No nic, snad se budou líbit :)

Nightwishácká soutěž :D

6. července 2010 v 15:08 | Hate |  Nightwish
Tak jsem seděla včera u piána a napadla mě taková debilovina :D
Nahrála jsem úryvky pěti songů od NW a vaším úkolem je teď poznat, co to je :D Berte prosím v úvahu, že nejsem žádnej virtuós, piáno mam rozladěný, prsty rozklepaný (ty překlepy snad radši ani nepočítam, fuj... Tuomas by mě zabil) a pedál mi nefunguje... A nahrávat to na víc pokusů jsem byla líná :D

Takže zaprvé tohle
Zadruhé tohle
Zatřetí tohle
Začtvrté tohle (kde můžete slyšet, že dokonce ani rytmus nemam :D)
No a zapáté úvod jednoho mistrovského díla ♥ zde

Tak rychle pište co to je a řekněte si, co chcete na diplom...


Nothing But A Toy

4. července 2010 v 17:45 | Hate |  Mý osobní žvásty
No jo, další extrémně máklej text... Opět anglicky a opět nepochopitelnej pro nikoho, kdo neni totálně na hlavu, jako já. Číst jen na vlastní nebezpečí, heh.

The cruelty happening right now
To the blaze hidden in snow
The place between hell and heaven
Fire burning inside my haven

Sitting at the top of a needle tree
Locked in rage, will I ever be freed?
I'm the shadow of my jaileress
Diabolic meadow for her bitterness

The biggest miracle drown in blood
Last words, they have vanished into the mud
Worth nothing, loving pain you have made
Long ago, the rest of sanity fade

Those long years I've been suffering
Might be a moment, leaving so fast
I don't believe so, my foe
Coudn't be holding me in gentle hands
There is no good deep in her
Deep in the torturer's head

Awaiting my beautiful grave
Never-loved, slowly dying slave
Not even a person, just a toy
For sadistic joy

Flames licking the suntanned skin
Created to be another sin
Never wishing for this neverending carousel
The greatest gift, but not for me

Swaying blade, my lullaby

3. července 2010 v 16:36 | Hate |  Mý osobní žvásty
Mojí ukolébavkou je poslední dobou spíš bzučení komárů, cvakání bratrova mobilu a vedro na padnutí. Noc pro mě není doba spánku, už dlouho ne, protože spánek mě navštěvuje dost zřídka, málokdy před půlnocí a brzo ráno zase odchází. Noc je doba přemejšlení, stupidních představ, myšlenek, přání a... útěku. Nemám strach ze tmy, jak zpívají Iron Maiden, spíš strach ze světla a ze slunečních paprsků, jako by osvětlovaly všechno to, co si nepřeju na tomhle světě vidět.
Tiše si pročítám texty písniček, momentálně svojí nejoblíbenější. Člověk to kolikrát ani nevnímá, když hudbu poslouchá, ale ta spousta práce v ní je neuvěřitelná. Ne vždycky, samozřejmě... Ale když jsem teď lehla do postele a po nespočetněkrátý si pustila celý Dark Passion Play a se zavřenejma očima jsem vnímala každej tón a slabiku, nedokázala jsem pochopit, jak tohle dokázal někdo stvořit. Připadala jsem si tak malá, jako člověk stojící uprostřed toho nejvyššího chrámu (omluvte mou neznalost, ale vážně nevím, který to je).
Sakra Tuomasi, kdybych tě neobdivovala, musela bych tě nutně nenávidět :D
Myslete si klidně, že jsem magor... Ona to stejně je pravda, proč se za to teda stydět.
Kdysi jsem psala, jak bych se v některejch věcech chtěla změnit, jak jsem doufala, že aspoň trocha optimismu do mě vleze. Nebudu vás napínat, nevlezla. Furt stejně nadávam na všechno a všechny, furt stejně se nudim jak o závod. Vážně, nic se na mě nezměnilo a naprosto nechápu ten význam blížích se narozenin. Netěšim se na ně a to číslo se mi nelíbí. Jediná světlá věc je, že snad zas dostanu nějaký peníze, kterejch získávam dost po málu.
Já nevim, co bych měla psát. Mam v hlavě spoustu obrazů, ale nedokážu je pořádně převíst do textu, možná jednou.
Mam chuť přeložit nějakej text nebo tak, ale stejně už všude na internetu je přkeladů plná halda a anglicky umí skoro každej...
Musím si teď trochu pročistit hlavu, protože ty věci, co se mi do ní hrnou, se mi nelíbí ani trochu... Nic zvláštního, nemá ani cenu o tom mluvit. Jen další pesimistovy myšlenky.

Prázdniny jsou tu

2. července 2010 v 12:36 | Hate |  Mý osobní žvásty
...a teď, jestli je to hrozný nebo úžasný.
Já naprosto netušim, co budu dělat celej červenec. Náš soused nám měl do června prodat svuj byt, ale furt se to protahuje, zřejmě se mu nějak nechce. Měl se tam přestěhovat brácha a já se modlim (i když nevim ke komu), aby to už konečně vyšlo a to co nejdřív! Každá další minuta toho jeho votravování mě zabíjí.
Normálně zrcadla nenávidim, ale teď k němu lítam každou chvíli a prohlížim si sama sebe s tim trikem NW a přemejšlim, jak MOC velký mi to je a jestli si to vůbec můžu vzít ven :D Přemejšlela jsem nad všelijakejma metodama, jak to nějak nenápadně trochu spíchnout, aby se tomu nic vážnýho nestalo, ale docela se bojim na to šahat. Ono to stačí trochu upravit a zastrčit pár ohybů dozadu, ale po chvíli se to zas nahrbí, jak to bylo. No ale na BA si ho určitě vezmu, když už na nic jinýho, tak aspoň místo noční košile :D A vůbec, neni moje chyba, že menší velikost neměli! No dobře, MĚLI jedno menší triko, ale to se mi zrovna nelíbilo. Ono je prakticky jedno, který bych si vzala, protože kdybych si vzala to menší, vyčítala bych si, že jsem si nevzala to hezčí a když jsem si vzala to hezčí, vyčítam si, že jsem si nevzala to malý. No, třeba do tohohle ještě vyrostu :D I když moc tomu nevěřím, protože jsem nerostla už takový dva roky... A pak se divte, že jsem takovej trpaslík, menší než Emppu :D
Brácha šel na zkoušku (zas budou asi mít brzo nějakej koncert), tatík pracuje a máma zašla na zahradu a ještě do školy si nějak přestěhovat věci do kabinetu nebo tak. Takže si konečně aspoň na chvilku užívam zaslouženýho prázdninovýho klidu... nebo spíš zasloužený prázdninový Catamenie, ale ne, že by na tom záleželo. Včera jsem si stáhla jejich diskografii (ano, cejtim se hrozně, ale na zakoupení nejsou finanční prostředky, jen tak tak mam na ten Brutal) a teď moje uši nasávaj Eternal Winter's Prophecy, mohu jen doporučit :D
No, jinak se mám skvěle, mám takovou hrozně hudební náladu :D A rovnou vám sem něco od tý Catamenie hodim: