To si totiž myslí až překvapivě velký procento lidí. Úplně miluju ty řeči některejch rodičů, který nechaj svý děti dělat naprosto všechno. Mám jednu spolužačku, jejíž máma jí nezakazuje naprosto nic, že prej zakázaný ovoce chutná nejlíp. Nebudu se k tomu vyjadřovat, ale myslim si o tom svoje.
A celkově, spousta dospělejch, když vidí teenagery jak se někde ve dvě ráno motaj zhulený a ožralý, házej to na to, že jsou prostě "mladý" a když se nějakej mladej chová jako naprostej debil, opět se to přisuzuje věku.
Ano, samozřejmě, věk, to je ta nejdůležitější věc, že? Jako kdyby člověk byl celej rok naprosto stejnej a až na jeho narozeniny se to všechno najednou přeplo. Já, navzdory tomu, že mi neni osumdesát, vážně necejtim žádnou potřebu házet kameny po autech, sprejovat památky a vůbec. A ještě na mě budou dospěláci čumět, jako bych něco dělala blbě a ty svoje haranty podporujou. K tomu fakt nemam co říct...
No, necham zatim tohle téma bejt.
Dneska je poslední den předzbytku mýho života. Ano, zejtra přichází to mnou proklínaný a všema těma extrovertníma vymetačema pařeb očekávaný datum - první podělaný září. Oni se těšej, až se potkaj se všema svejma kamarádama a jak budou moct očumovat nějaký šampónky... No hele, já netvrdim, že se mi jednou za čas nestane, že na někoho na trochu delší dobu upřu zrak, ale abych o někom dvakrát staršim, koho jsem jednou zahlídla ve frontě na oběd, mlela od rána do noci a tvrdila, jak ho miluju a že nikoho jinýho nechci? No to teda fakt ne.
Jo a mluvila jsem nedávno s mámou ohledně kytary... Vypadá to, že bych mohla svojí konečně dostat na Vánoce :-) Ale nic neni jistý, samozřejmě. Hlavně to budu muset doma každej tejden připomínat, aby se na to klasicky nezapomnělo. Už se těšim, až si zajedu do Prahy, vyzkoušim si tam ty kytarky, odvezu si s sebou rovnou i pár minitrsátek, protože se blbě sháněj a já už s normálníma hrát moc nedokážu... Je mi jasný, že když dostanu kytaru, už moc dalších věcí mi asi naši nedaj, tak ale to mi nijak extra nevadí, když budu mít konečně vlastní elektriku. Kdybych k ní dostala ještě pěkný tričko Childrenů (no jo, já velký prcek a velikost S se blbě shání), balík těch minitrsátek a třeba jednu Zeměplochu, byla bych maximálně spokojená, ale tak ta kytara stačí...
Nikdy jsem si moc nepamatovala svý sny. Teď jsem na to začla používat jednu takovou taktiku (no, taktiku... :D stačí si co nejvíckrát za den opakovat větu "budu si uvědomovat a pamatovat svoje sny" a po probuzení si co nejdřív zapsat všechny útržky a myšlenky) a pamatuju si toho o dost víc... Je to až podezřelý, v kolika mejch snech se poslední dobou vyskytovali Children Of Bodom v jedný z hlavních rolí :D
To je pro dnešek asi tak všechno, já ze odsud zas klidim... Mrkev s váma!





