And I do not hope for better world for anymore

17. srpna 2010 v 20:28 | Hate |  Mý osobní žvásty
Taky to znáte, jak se usilovně snažíte na něco nemyslet a musíte na to myslet víc než na cokoli jinýho? Momentálně se mi celkem daří to potlačovat, díky tomu, že píšu a posloucham muziku. Ale jen co zas budu v noci ležet v posteli, začne se mi do hlavy hrnout tisíc nechtěnejch myšlenek. Dřív aspoň bejvaly příjemný, když už mě musely nutně vyrušovat z odpočinku, ale těm už asi odzvonilo. Jsem teď hrozně náladová, chvílí se směju jak šílená a další chvíli se mi chce brečet. Furt musim myslet na všechny možný věci, co jsem kdy podělala, nejen poslední dobou, ale i to, co se stalo už hodně dávno...
Myslim na lidi, ke kterejm jsem dřív byla hnusná a nedokázala jsem se jim pořádně omluvit. Ach Alexi, jestli mi kdy něco dělalo problém, je to ta zrůdná mezilidská komunikace. Činy jsou stejně víc než slova. Můžu někomu říct, že se mu omlouvám, že mu děkuju, že ho mám ráda, bla bla bla.. A všechno to může bejt falešný. Kolikrát já už jsem jen takový falešný slova slyšela... Nebo jak jsem kdysi potkala v parku jednu spolužačku a ona mě objala. Perkele, nechápu proč. Kamarádky nejsme a nebyly jsme. A jsem přesvědčená, že stejnej význam jako tohle objetí má i spousta těch frází typu "hrozně tě miluju", před kterejma už si musim zacpávat uši. Teda, ne že by byly adresovaný mně, maximálně když si ze mě někdo dělá prdel. Ale okolo to všude lítá vzduchem. Netvrdim, že to jsou vždycky lži, ale přijde mi hrozně debilní, když někomu každej den opakujete, jak ho děsně žerete. Kdybych já si měla uvědomit, kolikrát jsem sama od sebe někomu řekla, že ho mam ráda, aniž by se mě ptal nebo aniž bych vyvracela tu notoricky známou větu "nikdo mě nemá rád, béé (kterou taky tak ráda užívam :D)... No perkele, to by byl hodně nízkej počet.
To neznamená, že nemam nikoho ráda. Já jen nemam ráda skoro nikoho. Právě teď bych nejradši dala přes držku i sobě, ale to se stává málokdy.
Jedno z mejch obrovskejch přání mě opustilo, takže jsem si ho prozatim nahradila jednim maličkym - bejt aspoň na chvíli sama doma. Protože v tuhle chvíli toužim hlavně po jedný věci - dostat ze sebe všechen ten vztek, co se ve mě už tak dlouho hromadí. To toho chci tolik? Jen je na krátkou chvilku poslat všechny do háje a vyječet se. Jedno krásný hlasitý DO PRDELE, roztrhání okolních papírů a flákání rukou do všeho možnýho totiž dokážat pomoct až nečekaně účinně.
Tak jsem nedávno přemejšlela nad tim, jak jsem vždycky vyčítala hoperům, že poslouchaj sprostou hudbu a teď mi tu řve "I DON'T GIVE A FLYING FUCK, MOTHERFUCKER!" Normálně mě takový texty vytáčej, ale jednomu člověku to odpustit dokážu. Takže odteď budu jen hoperům vyčítat, že jejich texty stojej za nic, stejně jako instrumentální stránka tý jejich hudby. Hlavně u tý poslední části věty si stojim. Věřim, že u nějakýho old schoolu ty texty třeba nejsou zlý, ale jestli Hip Hop kdy dřív žil, což netušim, tak teď už je mrtvej zaručeně.
A je ještě jedna věc, nad kterou furt přemejšlim - musim si řikat, jak by muj život asi vypadal, kdyby se nestaly některý události. Kdybych nepoznala některý lidi, některý věci...
Jedna z těch alternativních realit v mý hlavě mě děsí. Je v ní všechno jiný. Okolní svět má jinou barvu. Jako bych ani netušila, co je to smích, jako bych ztratila sama sebe. Chyběla mi tam jediná z mejch přísah, který fakt věřim. Chyběla mi tam možnost mít ten pocit, že je pořád pro co žít, pro co ráno otevírat oči. Pro co brečet štěstim.
Miluju ten pocit, že tohle všechno tady a teď mám, přestože mi hrozná spousta chybí. Teď budu znít jak naprostej debil, ale jedinej, koho můžu obejmout když je mi blbě, je muj plyšák. Ale ono je to tak možná i dobře, protože mi aspoň do ničeho nekecá.
Chtěla jsem říct jen jedno slovo a vzniknul z toho celej pošahanej článek. A nakonec to slovo ani radši neřeknu. Nevim, jakou by to teď mělo cenu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Children Of Bodom x Nightwish

Childreni!
Nightwish!

Komentáře

1 Zdebra Zdebra | Web | 17. srpna 2010 v 20:50 | Reagovat

Jo, hlavně v posteli mě přepadávají nechtěné myšlenky. :D Ale někdy mě to dožene k napsaní něčeho, pokud nejsem líná.
S těma náladama jsme na tom stejně.
Jo, plyšáci jsou nejlepší společníci. Do ničeho nekecají.
Dobrej závěr. :D

2 Lucy Lucy | 18. srpna 2010 v 10:47 | Reagovat

Teda, skvěle napsané. Dokonce i mě to nakoplo, takž dík :)

3 Evelin Evelin | Web | 18. srpna 2010 v 15:03 | Reagovat

Je fakt, že v posteli před spaním jsou tyhle myšlenky nejhorší... nemůžeš spát a jen se užíráš...
Taky jsem nedávno měla podobné období, ale nějak jsem se z toho vyhrabala, občas mě to ještě přepadne, ale čím dál tím míň. (A snad jsem to nezakřikla.)
Já kdybych měla spočítat, kolikrát jsem někomu řekla, že ho mám ráda? Mám takový nepříjemný pocit, že výsledek by byl nula... Tyhle věci já prostě neříkám nahlas. A pak za to může taky fakt, že se najde jen málo jedinců, které mám vážně ráda...

Jo a jinak, co mají všichni pořád s těma "motherfuckerama"? Pořád mi nějak není jasné, co je tím myšleno :D.

4 Evelin Evelin | Web | 19. srpna 2010 v 17:22 | Reagovat

Já proti motherfuckerovi nic nemám, jen mi to příjde trochu nelogický... ale je fakt, že  třeba takové finské "dej si pí*u na hlavu"  taky moc logiky nepobralo. :D

Mimochodem - to nové menu nemá chybu :-D.

5 Lily Addams Lily Addams | Web | 19. srpna 2010 v 21:14 | Reagovat

Také se mi večer nahrne do hlavy spousta myšlenek, aniž bych je zvala...

6 Miri Nikolaj Miri Nikolaj | Web | 19. srpna 2010 v 22:04 | Reagovat

Ahojte, prosím, neber to tak, že ryji. Sama hraji na nástroj (příčná flétna) a zároveň zpívám a neumím moc říct, co je těžší - občas mi vážně přijde, že ten zpěv. Dělám klasiku a technika je hodně důležitá, zvláště s tím, jak ráda dělám těžké věci. Jen prostě asi víc vnímám ten zpěv, když se o něj zajímám, studuji nahrávky, porovnávám alternace, která mi více sedla, sleduji nadějné lidi z konzervatoře... A vím, že při nástroji i při zpěvu se musí potit krev. Ale jedna věc je více než jistá - zpěvák bude v pohledu veřejnosti vždy více uznávám, protože nástroj bude vždycky brán jen jako podklad... je to smutné, ale je to tak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama