Třeste se, ubozí smrtelníci...

24. srpna 2010 v 12:27 | Hate |  Mý osobní žvásty
...neb se mocná Hate rozhodla napsat článek na téma týdne! Hudbu jsem si prostě nemohla nechat ujít, vždyť mě znáte.
Takže, nejdřív bych začla jednou větou - "Hudba je můj život." Kdybych měla spočítat, kolik lidí tohle už řeklo... tak bych se nedopočítala, protože jsem moc blbá a prsty by mi nevystačily. Řekněme tedy, že takovejch už tu bylo víc než dost.
A kam pak najednou všichni mizej, když každej, koho se zeptam, poslouchá jen to, co je zrovna in? To neni vůbec o hudbě, to je jen nějaká debilní a nesmyslná póza. Jako když někdo řekne, že tuhle kapelu už neposlouchá, protože je to starý.
No a jako co, panebože? Jedna z mejch oblíbenejch kapel jsou například AC/DC, vznikli v roce 1973 a furt jim to šlape. A i kdyby se sešlo 666 pětiokejch bárbín, co by mi to vymlouvaly, nic s tím prostě neudělaj.
A teď - co vlastně hudba znamená pro mě...
Kdybych řekla hodně moc, tak tím asi nikomu moc věcí neosvětlim, tak si to vezmeme úplně od začátku...

Už v předškolnim věku jsem byla, co se hudby týče, poněkud vybíravá. Třeba jsem nikdy neměla ráda Dádu a z duše jsem nenáviděla písničky v pohádkách. Zato když mi táta doma pustil Bacha, Vivaldiho nebo Beethovena, to se mi líbilo. Úplně jsem žrala Braniborský koncerty. Věřim, že představa děcka, který vypíná Kouzelnou školku a poslouchá místo toho klasiku je trošku komická, ale ze mě mívaj lidi srandu i teď, tak co.
V druhý třídě, to mi bylo skoro osm, mě naši zapsali na klavír.
Někdy tak v průběhu tý druhý třídy začal brácha poslouchat Blink 182. Já jsem se jím nechávala hodně ovlivňovat, tak jsem to taky poslouchala a nijak mi to nevadilo.
Zanedlouho poté ale jak mě tak bráchu bavit přestali. Náš nevlastní brácha mu vypálil první cédéčko Rammsteinů. Zamiloval se do nich a furt si je pouštěl... Já je zezačátku naprosto nenáviděla. Přišlo mi to moc tvrdý. A pak, zničehonic, netušim jak se to stalo, jsem si je zamilovala taky. A s nima přicházely další rockový skupiny jako System Of A Down a Marilyn Manson. Vždycky, když si je teď poslechnu, musim se usmívat při vzpomínce na ty časy.
Tyhle kapely a styl hudby se mě držely dlouho a mám k nim vztah doteď. Změna nastala před dvěma lety...
Objevila jsem na Youtube Amaranth od Nightwish. Ta písnička mě hrozně uchvátila. Pak jsem začala hromadně stahovat jejich další věci a velká láska byla na světě. Teď mám nejradši asi Century Child, ale Dark Passion Play pořád miluju, takže patřím mezi lidi, co uznávají obě éry a obě zpěvačky. Hlavně hrozně obdivuju Tuomase, za tu krásnou hudbu i texty, co vytváří (a taky Marca za jeho úžasnou bradku, ale to sem teď asi úplně nepatří :D).
Tím pro mě nastala doba symphonic a power metalu. Within Temptation, HammerFall, Sonata Arctica... Tím jsem žila tak třičtvrtě roku. I jsem se začala učit na kytaru.
Pak nastal ještě jeden zlom, (zatím) poslední :D Šlo o kapelu, kterou jsem začínala vidět všude. Na internetu se o nich hodně psalo, do školních lavic nezřídka studenti psali jejich jméno a jednou jsem na výtvarce na zdi zahlídla NÁDHERNEJ obrázek jejich třetího alba kreslenej tužkou, na kterej jsem celý dvě hodiny, co jsme tam byli, čuměla :D Tak jsem si od nich něco našla. Nelíbilo se mi to. Našla jsem si ještě jednu věc. Taky se mi nelíbila.
Po nějaký době jsem zjistila, že mi v hlavě pořád zní to klávesový intro z jednoho songu. Zbytek mě totálně nebavil. Přišlo mi to jako prostě pár nudnejch riffů a do toho řvaní. Stáhla jsem si ten song víceméně kvůli těm klávesám.
Ta kapela jsou, dámy a pánové, Children Of Bodom. A já do tý doby nenáviděla v hudbě growl (neboli řvaní), ale oni mě něčím prostě zaujali. Jako třetí song jsem slyšela Everytime I Die a ten už se mi líbil natolik, že jsem si sehnala celou jejich diskografii. Tím začala další moje velká láska. Nejdřív jsem se ty vokály naučila ignorovat a po chvíli se mi dokonce začaly líbit.
A tím se mi zas otevřel novej kus hudebního světa.
Velkou většinu toho, co poslouchám, tvoří Metal, všechny jeho odnože. Tahá mě z depresí a fakt nevim, co bych si bez něj teď počala. A je mi jedno, co si o tom kdo myslí...
...I don't give a fuck, if you hate me!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Ano nebo ne?

Ano
Ne

Komentáře

1 Jilliane Jilliane | Web | 24. srpna 2010 v 16:57 | Reagovat

Beethoven a Bach :-) ty 2 jsem taky poslouchala jako malá...kolik mi tak mohlo být...8-9 nebo nějak tak. Ale Rammsteiny mi pustil táta asi když mi bylo 6 a to byla taky moje 1. oblíbená kapela a pak trochu Europe. A přesně, Amaranth od Nightwish byl pro mě neco jako úplný začátek :-). Hned nato jsem objevila Nemo a to už jsem začala poslouchat jak NW, tak i Tarju,Hammerfall,Sonata Arctica,Children Of Bodom,AC/DC,Within Temptation atd. . Nedávno se mi začali líbit Ensiferum a Korpiklaani. Jediné 3 skupiny u kterých moc nevím jsou Arch Enemy,Slayer a Rage :)

2 GothicStorm GothicStorm | Web | 24. srpna 2010 v 16:58 | Reagovat

Súhlasím :) Napr. ja počúvam The Runaways, pretože to sú proste legendy a do rocku toho vniesli pre ženské pokolenie neskutočne veľa, napriek všetkému čím si mohli prejsť. A počúvam čokoľvek - staré, nové - pokiaľ ma to ohúri, tak to môže mať i tisícročie :) Krásny článok ;)

3 Zdebra Zdebra | Web | 24. srpna 2010 v 18:47 | Reagovat

Kdyby v tomhle domě bydleli kulturní lidé, taky bych poslouchala klasiku jako malá. Ale nikdy se mi ty písničky z Kuřátek, Kouzelné školky atd. nelíbily.
Já jsem začala u NW, když jsem slyšela Phantoma. Pak už to jelo.

4 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 24. srpna 2010 v 19:37 | Reagovat

můžu jen souhlasit taky patřím mezi ty co žijí ve tvrdším hudebním duchu.....

5 Cassie Cassie | Web | 24. srpna 2010 v 19:38 | Reagovat

Muhehehe...jsi můj člověk, skvělej hudební vkus a hlavně skvělej blogýs :) Ten dess je naprosto úžasnej...Takovej...Metalovej..! :D Oh yeah moje gusto...Fakt suprový, k tomuhle blogu se budu enjspíš vracet ;) Já začínala na Kabátech a pak to šlo dál... :)

6 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 24. srpna 2010 v 19:44 | Reagovat

Máš zajímavou hudební historii... :-)
Já tvrdší věci nemusím, ale neodsuzuji je...
S Ejsíky jsi mi udělala radost - jsem hrdým, zarytým fandou a rád bych stihl jejich "živák" než z něho bude "mrtvák"... Které album máš nejradši? Já Powerage, co píseň to skvost, a pak samozřejmě Back in...

Článek se mi hezky četl. Pěkně a nespisovně peprně píšeš! A děkuji za komentář. Považování rapu je na pováženou.

7 Cassie Cassie | Web | 24. srpna 2010 v 20:32 | Reagovat

Díky taky :P za pochvalu záhlaví.. Opravdu je to od Victorie Frances (zbožňuju její obrázky ;)) ale já to záhlaví ani celkově dess nedělala... Dělala mi ho kamarádka :)

8 Theresa Van Freisgierben Theresa Van Freisgierben | Web | 24. srpna 2010 v 20:53 | Reagovat

Skvělý článek. Jsem na tom dost podobně, až na to že já začínala v první třídě Kabátama (díky tátovi), pokračovala ve třetí My chemical romance a Nightwish a asi před dvěma, třema rokama jsem naprosto propadla dead metalu, power metalu a alternativ metalu (nejen, ale tohle je většinou ono). Vítej v ráji hříšníků :D

9 Jilliane Jilliane | Web | 25. srpna 2010 v 8:10 | Reagovat

Alespoň někdo kdo se mnou chce spáchat sebevraždu :D. Ok skočíme z okna

10 Scatthach Scatthach | Web | 25. srpna 2010 v 10:09 | Reagovat

na jednej strane som na tom podobne ako ty x))...keď som bola malá neuveriteľne sa mi páčili 4 ročné obdobia od vivaldiho xDD...napriek tomu, že som si prešla všeličím - od totálnych sračiek (1.stupeň základnej), cez rock, punk až po metal - som rada, že to dopadlo, tak ako to je xDD...držím sa názoru, že som počúvala čím ďalej tým tvrdšiu hudbu xDD...začínalo to rockom - growling sa mi moc nepáčil - potom som objavila Islandera od NW a už to so mnou išlo dole vodou xDD...zmenila som sa od základov xDD...nasledoval Children, a potom sa stalo niečo, čo ma zmenilo ešte viac...objavila som moju lásku Ensiferum x))(vtedy som sa do Growlu totálne zamilovala - láska na celý život xD), takisto Amon, Korpiklaanov, Eluveitie a iné "paganové" kapely...stal sa zo mna pohan, a až teraz cítim, že som naozaj tam kde patrím...VĎAKA TI ENSIFERUM"!!!

11 suzyy suzyy | Web | 25. srpna 2010 v 10:35 | Reagovat

úplně souhlasím s eluveitii a ozzym

12 Takmari Takmari | E-mail | Web | 26. srpna 2010 v 18:23 | Reagovat

CoB byla u mě taky první kapela, u které jsem si zvykla na growl :D první písnička, kterou jsem slyšela, byla Living Dead Beat a překvapilo mě, že refrén je melodickej :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama