Tady Hate. No pamatuješ si na mě, ne? To milý, hodný, inteligentní dítě, u kterýho ses minule jen tak vyfláknul na tradici a nedal mu pod stromeček ponožky.
Takže, ano, to by mohlo bejt to první přání - ponožky. Bez těch nejsou Vánoce to pravý ořechový.
A co dál? Nejdřív bych Ti mohla vyjmenovat všechny ty materialistký věci, abych se pak mohla zaměřit na ty úžasně povznesený duchovní žvásty.
Tedy, materialistická záležitost číslo jedna je cédéčko. U tohohle bodu Tě můžu potěšit tím, že se nemusíš obtěžovat s jeho obstaráváním, protože jsme tě zastoupily já a máma a z pražského Bontonlandu zmizelo jedno album jménem Century Child od Nightwish.
Materialistická záležitost číslo dvě je tričko nějaký kapely. To si, popravdě, nemyslím, že pod stromkem najdu, když si představím zděšení maminky nad cenami. Stále ve mně ale zůstává naděje, že Ty se vysokých cen jen tak nezalekneš.
Třetí věcí je knížka. Autor jasnej - Terry Pratchett. Titul už si vyber, co se Ti bude líbit nejvíc (Otec Prasátek by se Ti možná líbit mohl, ten má přece jen vánoční tématiku).
Čtvrtá věc je deníček. Tenhle už mi pomalu končí. Podmínka - bez linek. A zámeček by se hodil, děkuji.
Pátou věcí je mpčtyřka. Scotty, ta moje rozflákaná postarší věcička s problémovym joystickem a bůhvíčim ještě pošramocenym přece jen už neslouží tak, jako sloužíval dřív. A moje stará Margolotta už ani neni schopná se zapnout.
Takže, ze sféry sobeckého materialisty je to vše. No, samozřejmě je mnohem víc věcí, ze kterejch bych měla radost, ale tohle jsou tak ty hlavní, co mě napadaj. Jedna věcička od sobeckýho šílence - aby se to v dubnu vydařilo. Řekla jsem si, že o tom nemusim nutně klábosit v každym článku, tak už to dál rozvádět nebudu.
No, a teď ty úžasně přejícný přání.
Vám všem (i Tobě, Ježíšku, i když to bude těžký, když máš tolik práce...) přeju krásný Vánoce plný klidu, pokoje, lásky, bla bla bla a samozřejmě krásnejch naducanejch balíků s obrovskejma mašlema a ještě krásnějším obsahem. To by bylo za prvý.
Za druhý si přeju, aby jistejm skupinám lidí došlo, že na světě nejsou sami, že nejsou o nic víc než ostatní a že občas by nevadilo se chovat jako o něco menší namajákšplouchové, i když samozřejmě, úplně to asi popřít nejde. Nebudu jmenovat, všichni si dosaďte toho, kdo tam sedí vám.
Za třetí si přeju, aby se nikdo nezavraždil na tom náledí tam venku, popřípadě aby mu život nebyl odebrán hromadou sněhu a rampouchů zlovolně se hrnoucích ze střech. Už tak, že jsem po cestě ze zahrady domů objevila jedno ubohý autíčko, jemuž hromada sněhu zničila přední sklo. Zlej, moc zlej sníh, to se dělá?! Bejt v Americe, už ho majitel auta žaluje a vysoudí na něm majlant.
Za čtvrtý si přeju, aby tolik skvělejch a talentovanejch lidí neumíralo v tak mladym věku, protože si to nezasloužej. A pokud přece jen, ať už se maj tam nahoře líp než tady.
Za pátý by byl světovej mír, ale protože ten nebude, ani kdybych skákala po hlavě a do toho pletla čepice a jódlovala, budu si přát aspoň to, aby tahle velká zelenomodrá koule byla aspoň o něco lepšim místem než je teď.
A teď to shrnu do tří slov - Veselý Vánoce, lidi...






Velmi výstižný článek (ostatně jako vždy)... s tím světovým mírem to můžeš zkusit, máš mou plnou důvěru :D