27. ledna 2011 v 13:16 | Hate
|
I když to tak poslední dobou nejspíš mohlo vypadat, stále ještě nekypřim půdu pod kytkama a snad teď zas začnu psát víc.
Takže, ještě jsem nepsala, co jsem dostala k Vánocům, mám ten pocit.
Začnu třeba mpčtyřkou... Krásná, kvalitní s bezva zvukem, pojmenovala jsem jí Perkele. Nádherný jméno, což? A pak mi někdo tvrďte, že nejsem šílenej finofil...
Další věcí byla Century Child od NW, i se všema bonusama, takže krásný.
To jsem vypíchla tak ty dvě nejdůležitější věci, ono toho samozřejmě bylo hodně, ale teď se těžko můžu soustředit, když mi tu do toho někdo furt mluví... No jo, jsem na infuli, no :D
...tak, už mam hotovou prezentaci. Je to na shit, my děláme každou hodinu novou prezentaci a druhá půlka se tam fláká s jednou za půl roku. Navíc my je musíme dělat ve skupinách, dneska zrovna po čtyřech, takže stačí, když do skupiny dostanete jednoho člověka, co se neumí vyjadřovat a opakuje slova a je zhoršená známka pro všechny. A pak si máma stěžuje, že ta dvojka z infule je zbytečná...
Téma tejdne sebevražda? Jé, to bude žvástů od rádoby emařů! Opustila mě, nemůžu bez ní žít... Byli jsme spolu celý dva tejdny, bez ní nemá nic cenu... Jdu se radši zabít!
A jak poslední dobou trávim čas? Furt sedim u kompu. Skoro až si začínam řikat, že to neni tak úplně dobrý, ale tak co mam sakra dělat jinýho?! Já bych ráda lezla ven s kámošema, kdyby to v okolí nebyl samej neskutečnej idiot. Kdežto na netu je spousta lidí který idioti nejsou. Je teda celkem logický, kde trávim čas...
Mně se tady v tom zapadákově vždycky líbilo, víceméně. Tak je to tady pěkný město, obyvatelé už jsou ovšem jiná věc, ať už jde o přehršel (to je krásný slovo, přehršel :D) jistýho etnika, který nemusim snad nikomu blíž představovat anebo jednoduše o klasický prototypy vygumovanejch palic, se kterejma než aby člověk vedl rozhovor, tak radši sáhne po laně a odhodlaně kráčí k nejbližšímu lesu.
Nedávno jsme byli v divadle na Romeovi a Julii. Romea hrálo takový to pako z Comebacku jménem Lexa. Rozhodně zajímavý, když před váma stojí ten známej obličej z telky, akorát místo svejch klasickejch tlemů se tváří nesmírně zdeprimovaně, nahlas přemejšlí nad tim jak se otráví a přitom čumí přímo na vás.
Chovali jsme se v tom divadle ne zrovna slušně. Teda až na mě, samozřejmě, já jsem zářná výjimka. Měli jsme tam ovšem i takový individua, co si v prvních řadách klikali na mobilu, jedna spolužačka chrochtala a několik se jich smálo, když tam umíraly postavy. No, fakt prča.
O hodinu s třídnim jsme byli krásně seřváni, klasicky i ti, co neudělali nic. Třeba jedna holka, která je docela dost průserářka - tu už seřval víceméně automaticky, přestože byla v klidu.
Dneska nám sděloval třídní známky z chování, mezi nima přibližně šest dvojek, dvě ředitelský důtky a ještě několik třídních. Zajímalo by mě, kolik z nich vzniklo takovym tim způsobem "já to přece viděl, že kecala, seděl jsem přece kdesi daleko na balkóně, jsem neomylnej a to je jedno, že to neslyšel nikdo jinej, ani kdokoli ze třídy, kdo seděl hned vedle ní, protože jste všichni debílkové bez práva na vlastní názor a bez práva na to, mít pravdu, z toho důvodu, že jí mam já, i když nic z toho, co jsem viděl a slyšel, se vlastně nestalo díky tomu, že mam nejspíš nějaký záhadný halucinace".
Mam dneska klavírní soutěž. Sice jen školní kolo, ale stejně vim, že budu mít trému a zdělam to. To je úplně normální, já si to pár minut před přehrávkou zahraju krásně a bez chyby, vlezu tam a už se mi klepou ruce a pletou prsty. A ty přehrávky se ještě daj, protože skoro vždycky hraju až poslední a vim, že ty lidi tam tomu stejně nerozuměj a hlavně jsou natěšený, až už konečně budou moc vstát a hurá domů.
Když naproti vám ale sedí bejvalá ředitelka školy s výrazem typu "mam v krku kilo citrónů", z jejíž třídy slyšíte pravidelně seřvávání ubohejch školáků za to, že z blbýho úhlu zmáčkli klávesu a která se po každý chybě div nechytá za hlavu, tak to neni nic moc. Navíc mě děsně štve ten novej klavír, co máme v sále - pěkně blbě se to mačká. No, fakt už se tam příšerně těšim...
Bohové, už aby byl duben... Ten mě drží při životě. Jen si vzpomenu na Brutal a na to Alexiho nádherný "děkuju" a je mi hned líp :D Jojo, jsem magor. To mi nikdo nevezme...
Nedávno jsem četla jakousi recenzi na nový album v němčině, kde jsem se mimo jiný dozvěděla, že Pussyfoot Miss Suicide má znít jako metalcore a maj tam bejt takový ty breakdowny (nevim, jak to říct česky). TO NÉÉÉ! Bodomáci přece nejsou žádnej blbej metalcore!
...jaká je šance, že byl ten recenzent naprosto hluchej?
HUch tak tu přehrávku to nezávidím .. i když škoda že u nás to neni taky .. aspon by viděli jak se hraje NW