Říjen 2012

Přání Noci a pán v cylindru

2. října 2012 v 19:05 | Hate |  Nightwish
Pochybuju, že to tady po roce vůbec někdo najde, ale já to musela napsat.
Historie se opakuje... Nějak tomu nemůžu uvěřit. Vždyť všechno vypadalo tak dobře.
Mam pocit, jako by kus mýho kovovýho srdce zreznul. Jasně, už tehdy mě mrzelo, že jsme v Praze Anette nezastihly, ale teď mě to sakra štve.
Vzhledem k tomu, že se mi Tarjin hlas ze začátku nelíbil (dneska to nechápu), bych nebejt Anette asi nezačla poslouchat Nightwish, přece jen, dostal mě k nim Amaranth. Nebejt Nightwish bych nikdy nezačla poslouchat metal. Nebejt metalu... fuck. Nepoznala bych tolik úžasnejch lidí. Nemělo by mě co zachránit z temnejch dní. Byla bych sama.
A Anette mam tak moc ráda. Vždycky milá, usměvavá, krásná a veselá a s andělskym hlasem. Nejde mi to do hlavy, prostě ne.
Je v tom zmatek, nikdo si neni úplně jistej, proč k tomu došlo. Hodně se řeší ten incident, že Anette onemocněla a NW si naživo vypůjčili zpěvačky odjinud. Anette to údajně moc nepotěšilo. Taky toho na ni už asi bylo moc a chtěla trávit čas s dětma.
Ale ty reakce lidí na internetu mě dost znechutily. Spousta jich jásá, jak je to potěšilo a že se k nim Anette v první řadě ani nikdy neměla dostat. Další nadávaj, jak je všechno Tuomasova vina a jakej je to idiot, nebo jak kluci jdou po penězích. Druhej den bez Anette a už toho mam plný zuby.
Nikdo z nás u toho nebyl, tak nemáme právo je soudit.