I don't give a fuck if you hate me! - Články

Smile pretty for the debil

Thu, 01 Sep 2011 19:01:27 +0200

Tentokrát nadpis aspoň nějakym způsobem souvisí s článkem, protože to je přesně to, co po vás ve škole chtěj - usmívat se na všechny ty debily, na který byste nejradši vzali lopatu a přetáhli je přes ty prázdný palice.

Takže, co novýho?

Jsem pěkně NAS- namíchnutá. TAK DEBILNÍ ROZVRH JSEM V ŽIVOTĚ NEVIDĚLA! 36 hodin tejdně a taková koncentrace naprosto nepotřebnejch a debilních předmětů, to jeden prostě neviděl! Laborky, hudebka, tělák, ZSV dvakrát tejdně... PROČ?! PROČ TŘI ODPOLEDKY ZA SEBOU?! UÁÁÁ!

A jako by toho nebylo málo, kromě DEBILNÍHO rozvrhu nastalo i pár DEBILNÍCH změn.

Za prvé, změnili nám zástupce třídního. Původně jsme měli našeho matikáře, kterej si snad počítá i ve spaní a svuj drahej notýsek se známkama si tahá i na hajzl, ovšem teď jsme dostali našeho novýho učitele na bižuli, kterej... no... řekněme, že ztělesněná přísnost by před nim dala nohy na ramena. A kterej nás během svejch hodin zaručeně zavraždí a každej den nás nechá po škole. Bezva.

Za druhé, naše kmenová třída se přesunula z naší původní třídy do pavilonu, kterej se nalejzá mimo školní budovu a je tam větší kosa než ve zmrzlym finskym jezeře. A to jen proto, že deb- totiž, pan profesor Baroch, věrná pravá ruka našeho třídního, si už nějakou dobu dělal na naši třídu zálusk a prostě se tam MUSEL nacpat, mezitimco my budem tvrdnout v "učebně", kde nemáme ani jednu hodinu tejdně. Bezva, no.

Za třetí už nebudou normálně otevřený dveře do školy, ale vymyslel se jakejsi debilní kartičkovej systém, kterej spočívá v tom, že každej dostanu kartičku (kterou, vsaďte se, hned ten den ztratim), se kterou si pípne u jakýsi mašinky, aby ho to vůbec dostalo dovnitř. Prej je to dobrý k tomu, aby byl přehled, kdo je ve škole a kdo neni, ale od čeho je třídnice? A to si jako myslej, že si učitelé nevšimnou, když někdo bude celej den chybět? Je to pěkně na hlavu. Že naše škola nemá ani prachy na to, aby se tam mohlo v zimě topit nebo na podobně (b)anální záležitosti je jedno, hlavně, že na nějakej debilní systém, kterej tu nikdo nechce, peníze jsou!

Kromě školy mam ještě dvakrát tejdně klavír - a opět jsem schytala prodloužený hodiny, takže místo normálních 45 tam budu 70 minut tejdně. Navíc možná budem mít letos jako volitelnej předmět latinu, kam bych ráda šla, a ještě chci chodit na kroužek španělštiny a do budoucna (ale letos už asi ne) zvažuju ještě fráninu, jako by mi ájina s němčinou a finštinou nestačily. Budu z toho mít hlavu jak meloun, áá.

No, dost už pitomejch keců. Musim si jít připravit věci, protože jako snad jediná škola v Žatci (...dobře, dobře, tak lyceum na ekonomce prej taky) se budem učit už zejtra.

Bože, já to tam tak nenávidim.

...ale dá se říct, že mi to tam asi svym způsobem chybělo. Yes, asi jsem hodně velkej masochista...

PS: Vylepila jsem si dneska skříňku spoooustou obrázků Alexiho, plakátem z Brutalu, různejma nápisama a kouskama textů, se kterejma jsem se patlala barevnou tuší a všelijakejma dalšíma childrenofilníma ptákovinama. Muhaha.

BEWARE THE MAGOR!!

Excuse me, are you Axl Rose?

Sun, 21 Aug 2011 19:32:12 +0200

Chtělo by to změnit design. Nejenže chtělo, přímo mě to prosí. Klaani miluju, ale už tady tvrdnou zatraceně dlouho.

(EDIT o 3 hodiny později - taak, design změněn. Klaani miluju, ale Sinergy miluju víc ♥ )

Řeknu vám, jsem já to ale ztracená existence. Jako bych ani nežila v tomhle světě... No jo no, jsem velkej snílek (velkej snílek měřící metr padesát devět, ale všichni chápete, že tak to myšlený nebylo). Dřív se to projevovalo tim, že jsem pořád četla - a skoro samý fantasy. Teď už tolik nečtu, nějak mi k tomu chybí chuť, ale občas si přece jen nějakou tu papírovou kamarádku k ruce vezmu.

Teď se to projevuje tak, že jsem 25 hodin denně 8 dní v tejdnu MIMO.

Totálně mimo.

Když se ráno proberu, jsem myšlenkama na nějakym zázračně úžasnym místě, kde setrvávam ještě několik hodin, než vylezu z postele. Když z postele vylezu, většinou jdu buď

a) do školy - nedávam pozor, válim se na lavici a rozvíjim si svoje tisíce imaginárních světů

b) k počítači - zapnu ICQ a otevřu konverzaci se ségrou, kde vymejšlíme nějakou nadpozemsky úžasnou ptákovinu

Večer obvykle co nejdýl v kuse posloucham hudbu, což už je sám o sobě únik z reality, protože člověk nemusí při poslechu myslet na všechny ty blbosti, co ho sužujou (občas ho teda sužujou i tak, ale ne tolik). A když v noci lehnu do postele, zase už bloudim v myšlenkách kdesi daleko.

Já jsem se v tomhle světě neměla narodit, protože tu stejně nežiju, hehe.

Ale co, vždyť normální svět je jen pro lidi bez fantazie...

A hodim vám k tomu něco na poslech - a dívejte i na ten klip, je moc pěknej.

Brutal Ass(ault)

Tue, 16 Aug 2011 17:42:30 +0200

Čau lidi!

Tak jsem se šťastně navrátila z Brutalu a spolu se mnou první album Childrenů, hrníček Childrenů, trička Arch Enemy a Korpiklaani a dvanáct komářích štípanců.

U minulýho článku pár lidí psalo, že se těšej na fotky - musim vás zklamat, muj foťák odmítal sloužit, podařilo se mi vyfotit akorát tak jistou věc v našem stanu (o který se zmínim pak)... A myslim, že i kdyby fungoval, tak stejně těch fotek moc nebude. Fotit na koncertech mě nebaví, protože mi to akorát narušuje zážitek, stejně toho jsou pak na internetu haldy a jako vzpomínku to nepotřebuju; stačí mi vědět, že jsem tam byla.

Zmiňovala jsem stan, avšak to neznamená, že jsme spaly v kempu... Přespávaly jsme ve stanu u Lobelie na zahradě (kde byla mimochodem kosa, že by s ní člověk posekal celej les; hlavně teda první noc).

Kromě Lobelie s náma na Brutal jezdila i kawkaz, která teda přespávala normálně doma a přes den jsme pro ni jezdili.

První den jsme toho moc neviděly. No, my jsme toho celkově moc neviděly, protože jsme se spíš poflakovaly a řešily ptákoviny, ale to máte jedno. Viděly jsme kousek Asphyx, ale po pár songách jsme odešly, protože jsme od nich nic neznaly a zvuk taky nebyl nic extra, takže nás to nechytlo.

Původně jsme chtěly jít na Kreator, ale z těch jsme hned musely vypadnout, protože jsem měla sraz s Kadet, který už jsem přes rok dlužila rohlík a rozhodla jsem se svůj dluh konečně splatit. Kadet měla na Brutalu brigádu, kde vymejvala kelímky a lepila na ně gambrinusovský géčka. Lehce jí z toho hráblo (kdo se chce přesvědčit, nechť si přečte tento článek - jo mimochodem, co se to sakra za dobu mojí nepřítomnosti stalo s editorem blogu? proč mi nejde normálně kliknutim vložit odkaz a musim to vypisovat? uáá), protože nejmíň desetkrát jsme od ní slyšely, cituji, "SEDUMDESÁT TISÍC ZASRANEJCH KELÍMKŮ!" a asi šestkrát, že od nich smrdí jak starej notor (málem jsem napsala motor, sakra) a vždycky ji chytal amok, když viděla, jak někdo z kelímků odlepoval géčka nebo jak s těma kelímkama jakkoli nemístně zacházel. Vtipný bylo, když jsme spolu s Kadet šly na Motörhead a hned vedle nás stál týpek, kterej si jedno géčko nalepil na čelo. To jste měli vidět ten záchvat :D

Motörhead byli super, Lemmy je borec :D Akorát u sóla na bicí jsem se modlila, aby už to skončilo, protože jsme stály hned u bedny a dost to rvalo uši :D Ale nic proti bubeníkovi, hrál úžasně. Obdivuju je, že ve třech dokážou hrát tak natřiprdelní muziku.

Přes den jsme oblejzaly stánky - asi 6x jsme zapluly do jednoho s cédéčkama, ten prodavač z nás musel mít dobrou prdel :D Navíc jsme patřily mezi nejmladší účastníky festivalu, což je sám o sobě zločin, a když už jste ještě k tomu holka, nesmíte se divit tomu, že napočítáte jedenáct volů, který si z vás dělaj prdel, že tam nemáte co dělat. Taky jsme měly štěstí na ožralý týpky - první den se k nám přimotal jeden, kterej tvrdil, že Penny Market je ve skutečnosti Penis Mike, že je to pokémon a jestli ho chcem ukázat. Zajímavý :D

Hned když jsme šly pro náramky stála kousek od nás parta Finů, z čehož jsem měla druhý Vánoce. Jednoho z těch Finů jsme navíc potkávaly opakovaně. On z nás určitě měl taky radost, protože když jsem ho zahlídla kousek od nás na Motörhead, začala jsem okamžitě vyřvávat věty typu "maito on valkoinen" (mlíko je bílý) a s Lobelií jsme ještě ječely všechny možný finský nadávky. Myslim, že si mě všimnul, ale radši mě ignoroval :D Po další dva dny jsme ho volaly ("Finee! Krajanee! Suomalainene!"), ale už se neukázal - mam takovou teorii, že kdykoli nás koutkem oka zahlídnul, radši už se klidil pryč :D

Druhej den se konalo velký překvapení aneb Satyricon. Původně se nám tam ani moc nechtělo, ale je dobře, že jsme šly - zvuk byl výbornej a pro mě to teda byl větší zážitek než Motörhead. No, myslim, že když máte na festivalu někoho s tak vražednym pohledem jako je Satyr, radši ho pro vlastní dobro nazvučíte co nejlíp :D Zůstaly jsme pak i na Soilwork, kterejm jsme byly i na autogramiádě, mam podepsanou ruku :D Parta magorů si nechala podepsat pomeranč, že prej je to mocný evil pomeranč nebo co to tam vyřvávali :D Jo a někdo tam volal nějakýho Janneho, takže jsme usoudily, že to určitě bude ten náš Fin :D Opět se s náma dal do řeči jakejsi napitej týpek - ptal se, jestli jsme poprvý (nemohl nám uvěřit, že ne :D) a jestli nechcem pivo, což jsme jakožto slušné dívky odmítly. Taky jsme viděly pařit jednoho dredatýho trpaslíka, kterýho jsme si pojmenovaly Jonnemppu :D

Třetí den jsme nejdřív byly na Genitorturers, což měl podle programu bejt industrial metal, ale moc mi to teda nepřišlo. Zabraly jsme pak první řadu na Vaderech - zabil mě jejich nástup, kdy pustili téma z Hvězdnejch válek :D Jen mě trošku iritovalo, jak na nás mleli polsky. Hned po nich přišli Turisas, který byli SKVĚLÝ. Mathias (kterej je mimochodem bez warpaintu hrozně muáá... ehm, ehm) měl super hlody, jakože v Čechách máme nejlepší pivo a že už ani neví, kdy tu naposled byli, protože byli ožralý. Taky měli moc pěkný taneční kreace a vůbec.

Večer jsme ještě šly na Sepulturu (kterou jsme překřtily hned dvakrát, na Seppälturu a Sežraltýru aneb Sežralsýru, protože sýr jsme k poctě jistý folkový grupy nazývaly Týr), ale byla to nuda - kawkaz studovala Měsíc a vždycky nám zaujatě hlásala, kdy se schoval za mrak a my s Lobelií jsme si tam psaly smsky, takže nuda, minule hráli líp.

Celkově si myslim, že minulej Brutal byl lepší co se týče kapel, ale přišlo mi, že letos to zas bylo líp ozvučený. Ale bylo skvěle.

Takže k tý věci, kterou se mi podařilo vyblejsknout - cejtila jsem se ve stanu osaměle, tak jsem si vytvořila Alexiho - navlíkla jsem polštář do trika Childrenů a kožený bundy, natáhla jsem mu vycpaný kalhoty, dozdobila jsem ho náramkama a rukavicema, místo hlavy jsem mu dala plyšovýho tučňáka a pak jsem ho tam objímala :D Lobelie ze mě nemohla, ale já se jí nedivim. Taky jsme tam vymejšlely bookletovou pohádku, kde jsme z Alexiho udělaly princeznu (kterej se pak proměnil v prince), z Janneho hloupýho Honzu, z Jasky černokněžníka, z Henkky jeho učně a z Roopeho krále zaměřenýho na ekologii. A pak mi někdo tvrďte, že mi nehrabe :D

Když nechám nůžky tančit po papíře, nezůstanou ani slova

Mon, 08 Aug 2011 17:02:07 +0200

Zdravim, osoby.

Netvrdim, že už se sem vracim, netvrdim, že ne. Jsem líný prase, kterýmu dělá děsnej problém sesmolit jednou za čas pár vět, no. Teď jsem ale dostala chuť psát, tak píšu.

Co mě k tomu přimělo? Na blogování je jedna věc krásná - člověk se tu může vykecávat do aleluja a nikdo na něj nečumí jak na blázna, narozdíl od reálu. A vždycky se najde někdo s podobnejma názorama. Narozdíl od reálu.

Takže, co u mě novýho? Za dva dny odjíždim na Brutal. Určitě bych se tam i těšila, nebejt toho, že teď nemam náladu se na nic těšit. Ani s nikym mluvit. Nemam náladu s nikym mluvit, ale zároveň nemam náladu mlčet. Vždycky jsem milovala svuj klid, nejradši ze všeho jsem byla doma a měla jsem radost z toho, že mě nikdo neotravuje. A teď? Teď bych byla tak ráda, kdy mě někdo otravoval... Kdybych za to aspoň někomu stála. Už mě to věčný válení se doma štve. Jenže pořád lepší bejt sama doma jen se svejma myšlenkama než někde poletovat s lidma, se kterejma si nerozumim. Předminulý prázdniny (nebo kdy to bylo, všechno mi to splývá) jsem věčně lítala ven se svejma spolužačkama, ale... paradoxně jsem se cejtila ještě osamělejší než jindy. Nikdy jsem se mezi nima necejtila fakt dobře, nikdy mi tak úplně nerozuměly a ani já jim. A i když to byly fajn pohodový holky, žádný namyšlený krávy, prostě mě nebavilo s nima bejt, jen jsem z toho pak vždycky měla blbej pocit, když jsem s nima někam šla.

Vždycky jsem měla pár lidí, na kterejch mi záleželo, pár lidí, kvůli kterejm jakoby svět měl smysl. Jenže oni všichni postupně odcházej, mizí z mýho života. Bylo by fajn, kdyby takhle jednoduše i odešli z mýho srdce, ale to jaksi bohužel nejde.

Ani jim to, že odcházej, nemůžu vyčítat. Neni to tak, že by se na mě vyflákli, když je potřebuju. To dělali všichni vždycky (dobře, tak skoro všichni), s tim už jsem se celkem smířila, že jsem všem dobrá akorát když po mně něco chtěj.

Jde o to, jak se všichni děsně mění. Z lidí, se kterejma bych prokecala celej den a pořád bysme se měli o čem bavit, z lidí, který pro mě byli všim, se stávaj jakýsi nezřetelný stíny ve tmě. Je to jako by pro mě už byli mrtví, protože ty, který jsem měla ráda, už to nejsou.

Sakra, vy si o mně fakt podle těch keců musíte myslet, že mam nějakou duševní poruchu nebo co :D Ono to vypadá, že jsem furt zdeprimovaná, ale neni to tak... Nemam pořád blbý nálady, ale když už je mam, prostě mě většinou chytne psavá, no. Vsaďte se, že na tom Brutalu budu roztlemená jako bych byla na drogách. Jenom teď moc veselá nejsem, protože mě mrzí jedna věc, která teda už se děje poměrně dlouho, ale až teď mi to tak nějak dochází... A zas si to i spojuju s jinejma věcma, takže o to je to horší.

Divíte se, že nemam cizojazyčnej nadpis? Ha! Ono to původně pochází z jednoho finskýho textu a ta věta se mi líbila, tak jsem si ji sem musela hodit, ale zas finsky by tomu skoro nikdo nerozuměl. O ty prázdniny se hrozně nudim, takže tady vyvádim všelijaký ptákoviny, jako že si tu čmáram nepříliš přesný podobizny mejch drahejch muzikantů, občas zase čtu knížky, překládam nějaký texty od Indicy a hlavně - POŘÁD NĚCO POSLOUCHAM.

Nebejt mýho drahýho Metalu, tak už mi asi hrabe.

Eh, moment - mně hrabe i tak. Fajn, zapomeňte na to.

Mrtvolno jak v blackmetalovym klipu

Sat, 18 Jun 2011 20:04:21 +0200

Už dlouho tu nic nepřibylo, nějak nebyla chuť ani inspirace ke psaní. A to by inspirace bejt měla, vzhledem k tomu, že jsem v dubnu zas viděla tu nejúžasnější kapelu na světě (Children Of Bodom, kdo by nevěděl :D) :) A mám fotky a podpis, muhaha. A všichni byli hrozně ťuťu ♥ ... No nic, to neni to, proč tenhle článek píšu :D

POZASTAVUJU BLOG. Snad se sem ještě vrátim, možná o prázdninách, to bych měla mít času, že bych ho mohla rozdávat... Uvidíme, uvidíme...

Let The Knife Do The Talking

Fri, 04 Mar 2011 14:45:47 +0100

Ááá, ten novej editor na blogu je nějakej divnej... O co, že mi to tu začne dělat nějaký ptákoviny...

No nic. Takže, co u mě novýho? Zmínila bych tři věci (možná mě toho napadne víc, ale musíte taky ten muj mozek, trápenej kecama našeho třídního, omluvit, že mu trochu dýl trvá než se rozehřeje):

1) Muj palec. Minulý pondělí při těláku jsme hráli vybiku, mně se podařilo jaksi blbě chytnout míč a narazila jsem si palec. Dali mi ortézu a budu jí muset mít ještě aspoň dva tejdny. Mam z toho fakt děsnou radost. Na klavír hrát nemůžu, na kytaru hrát nemůžu, psát musim levou. Sranda, že?

2) JE MI BLBĚ. Bolí mě břicho, furt je mi děsná kosa a ani chrápat jsem nemohla. Prostě ležim v posteli a pět hodin čumim na strop. Nebo teda spíš čumim do tmy, výsledek je každopádně stejnej. Kdybych si nevzala prášek, asi bych neusnula vůbec. A dneska to bude to samý, protože ono když člověk jen tak leží a nic nedělá a je mu přitom blbě, tak si furt opakuje, jak hrozně blbě mu je a že neusne. Popřípadě si ještě může opakovat všelijaký další ptákoviny, kvůli kterejm nemůže chrápat... Já už před spanim přemejšlela snad o všem, o čem se přemejšlet dá.

3) Olympiáda z ájiny... Byla jsem na okresnim kole. Měla jsem nejvíc bodů a všichni učitelé se tam prej shodli, že jsem byla nejlepší, ale protože porota byla z Loun a neunesli by, kdyby postoupil někdo ze Žatce, připsali navíc body nějakýmu týpkovi tam od nich, takže jsem byla druhá. To mě tak krásně nasralo...

Jinak, jsem teď furt nějaká rozladěná, jak stará kytara. Všechno je divný.

No nic... Nevim, co bych tak dál mohla psát. Snad radši nic, nebudu vás těma debilníma výlevama zatěžovat...

Mějte se.

Včelí medvídci a Mikeš? Rasisti nejhrubšího zrna!

Mon, 14 Feb 2011 17:24:13 +0100

Tak původně jsem vám sem chtěla napsat nějaký hrozně ťuťu ňuňu valentský přání na styl toho, jak mocinky se máte mít všichni rádi, ale když jsem spatřila téma tejdne, řekla jsem si, že taky jednou udělam výjimku a něco napíšu na něj.

Takže, co k rasismu? Přece jen jsem Češka a asi by nebylo na škodu řešit to, jak to vypadá u nás.

Nebudem si nic nalhavát, všichni víme, jak to je. Jestli tu funguje nějakej rasismus, jsou to černý proti bílejm, ne naopak. Když se cikán chová jak rasista, nikdo to radši neřeší z následujících důvodů

a) nechce dostat přes držku

b) nechce bejt nazývanej rasistou (ach ta ironie)

Ovšem když je to naopak, to je hrůza! Že se cikáni flákaj po ulicích a někoho si z nudy zmlátěj, to je pohoda. Děje se to pořád a nikdo to neřeší z výše zmiňovanejch důvodů. Když se ale jednou za čas, a to se stává MNOHEM míň často, stane, že bílej (nebo pro mě za mě modrej) poupraví černýmu ciferník, ať už z jakýhokoli důvodu, už ho ženou soudy a je nahranej. Ne, že bych se chtěla takovejch lidí zastávat, to ani náhodou.

Proč ale každej ví o kauze s Natálkou a nikdo neví o těch dětech, co cikáni umlátili málem k smrti? Malý Natálky je mi samozřejmě líto, nikomu nic neudělala, ale tohle je na hlavu. Ty pachatelé netušili, že v tom baráku někdo je, protože páni cikáni ani neměli povolení tam bydlet - kdyby dělali, co měli a nekradli jak straky, nemuselo se tohle vůbec stát.

Cikáni sami sebe se zastávaj, jak jim sice nezáleží na škole, ale záleží jim na sobě navzájem a děsně se milujou. Jojo, to člověk vidí, jak z nich ta láska vyloženě prýští, když na vlastní malý děti řvou a nadávaj jak ožralej dlaždic, kterýmu šlápli na nohu a jak se i mezi svejma vrstevníkama chovaj všelijak jen ne jako slušný lidi.

A to, že jim nezáleží na vzdělání? No jo, proč by taky mělo, když nemusej makat? Tohle neni už zas tolik o cikánech jako i o tom našem debilním systému, kterej hnědočechům dovoluje dělat prd a válet si šunky doma. Co by se po tom měli učit, hm? K čemu by jim to bylo, když jim k životu stačí se flákat a občas si zajít pro dávky?

Připomíná mi to kousek jednoho textu od Xaviera Baumaxy: "Jako na potvoru potkal jsem Julu,
šel si pro podporu, taky tam pudu, nebudu makat a tyhlety věci, sedíme doma a děláme děti". Myslim, že výstižný je to dost.
Každou chvíli se na nás, na Čechy, řítí ze všech stran nějaký kecy ohledně toho, jaký jsme rasisti, zejména od Amíků. Ano, od těch bychom si to měli brát k srdci přednostně a vzít si příklad z toho, jak se oni vždycky chovali k indiánům a černochům, co?

Nechápu, co si dovolujou na nás otvírat hubu ohledně rasismu. Ať si tu zkusej žít a uvidíme, jak s našima nepřizpůsobivejma spoluobčanama budou vycházet, hm?

A jestliže jsou Češi takoví rasisti, jaktože si zasedli zrovna jen na ty chudáčky cikány? Proč tu třeba Vietnamci nikomu nevadí? To jsme si jako postavili zástupce etnickejch menšin do řady a nechali je tahat sirky, aby se zjistilo, komu budeme nadávat? To snad ne.

Já žiju v Ústeckym kraji, kde máme cikánů hodně. V životě by mě nenapadlo jít za tmy sama ven, protože bych se bála jich. Ometaj se na tu každym rohu.

A i tam, kde jich je míň, z nich lidi maj strach. Vždyť si vemte, jaký ptákoviny se furt řešej u soudů. Rasismus ve včelích medvídcích? Rasista Mikeš? Když už je rasismus to, že ho cikáni brali do pytle a to, že si včelí medvídci zpívali o bílý, proč neni rovnou rasismus to, že je Mikeš černej? Vždyť to je jasný upřednostňovaný černý! Nebo to, že maj včely zrovna černý pruhy? Jak to ten nahoře jen mohl dopustit, no hrůza, to je ale rasista!

No a kdybysme vzali hudební scénu, to by jich teprv bylo. Třeba Nightwish, co si to vůbec dovolujou mít písničku s názvem White Night Fantasy? Nebo Bílá Vdova od Wohnoutů? Co Black Sabbath, Black Label Society? Black Waltz od Kalmah?

Tohle má prostě jediný řešení - když už nás cikáni nemaj tak rádi, ať si koupěj nějaký pořádný soustroví, tam se můžou usídlit, vytvořit si vlastní stát a dát nám pokoj. A všichni budem spokojený.

(Hlavně teda my, protože oni si to tam za chvíli rozflákaj, ale nevadí).

PS: Pojmem "cikán" v tomhle článku jsou označováni jen ty Romové, co nic nedělaj a žijou z platů ostatních lidí. Těch slušnejch, co studujou, maj práci a nedělaj problémy, se to netýká...

HLASUJTE PRO ALEXIHO!

Fri, 11 Feb 2011 17:53:44 +0100

Na tuto anketu mě upozornila Dyamirity. Je to sice obyčejná SONC, kde o nic nejde, ale bylo by to pěkný, kdyby mezi těma všema Lejdy Husama zvítězil zrovna Alexi, chudáček jedinej metalovej :D Takže, kdo chcete a kdo máte rádi buď mě nebo Alexiho, hlasovat můžete tady.

PS: S Miharu jsme objevily takovou zajímavou věc... Dejte si do Google obrázků hledat "ťuťu ňuňu" a koukněte do třetí řady :D Mě to zabilo :D

Und die Vögel singen nicht mehr

Tue, 01 Feb 2011 18:01:23 +0100

Zdravím všechny čtenáře, kamarády, příbuzný, nepříbuzný, známý, neznámý, blbý, chytrý a vůbec. Přece jen, nesmim nikoho diskriminovat, všichni maj právo na stejnej srdečnej pozdrav. Kromě pár výjimek:

a) vypatlaný kebule s mozkem velikosti rozštěpenýho atomu, který se vás i přes svuj nešťastnej handicap pořád snaží přesvědčit, že blbci jste tady vy

b) inteligentní kebule, který žádnej handicap nemaj, ale jsou nafoukaný jak horkovzdušnej balón, až se člověk bojí, aby neodlítli, a taky se vás snažej přesvědčit, že jste idioti

c) lidi, co se opovážili urážet mi Alexiho, popřípadě jiného člena jeho kapely nebo kapely jeho kamaráda Tuomase

d) masoví vrazi

e) další zrůdy (myšleno zrůdy jako pitomci; pokud vám třeba z prostředku čela trčí roh, je mi to upřímně jedno)

Tak. Dnešní nadpis je německy. Při jeho pracném vymýšlení jsem si vzpomněla na drahou Maglaiz, jak mi tu vzdychala nad tím, jak je všude angličtina, tak jsem si zas jednou dala titulek v jazyce našich sousedů. Jo když už jsme u tý němčiny, postoupila jsem do okresního kola... Což se mi jakymsi záhadnym způsobem podařilo i v klavírní soutěži, o který vim, že se koná sedumnáctýho ve čtvrtek, ovšem problémem je, že u němčiny si datum nepamatuju, ale mám pocit, že to je v ten samej den. Nejsem si teda jistá, ale nedivila bych se, že jo. Jediný dvě soutěže, kterejch se momentálně účastim zrovna v ten jeden společnej den.

To by byla druhá takováhle náhoda za rok... Řikala jsem si, že bych letos jela se školou do Anglie, i učitel mi řikal, že bych tam měla jet... No a co se nedozvim? Jede se tam 26. - 30. dubna. Já NIKDY nikam nejezdim, furt dřepim doma na zadku. Jediný, kam jsem se chystala, byl koncert Childrenů a ten se kona ZROVNA během toho výletu, takže pápá, Anglie. Radši jednou na Childreny než třeba devětkrát do Londýna.

Včera se dávaly vysvědčení... Mam šest dvojek. Moje zatim nejhorší, ale vyznamenání ještě furt mam, takže mě doma nikdo nezabil. Kecy teda samozřejmě byly, že mam zabrat a na konci roku mít maximálně čtyři... Bla bla, kašlu na to. Učit se mě jen tak nedonutěj.

Potkala jsem v jídelně jednu holku, co k nám dřív chodila a skoro propadala. Teď je na klasický základce a má čtyři dvojky - lepší vysvědčení než já. Tse.

Jestli budu ještě příští rok chtít chodit na kytaru, připomeňte mi někdo, že si jí nemam dávat hned po škole. Vzhledem k tomu, že letos máme ten úterek takovej proměnlivej, takže každej druhej tejden máme o dvě hodiny víc, si ani nestíham skočit domů pro Eddieho (mou kytaru, kdyby vám to někomu uniklo) a musim hrát na ten prapodivnej žlutobílej křáp, co je k dispozici na půjčení. Jo a taky budu muset někdy v blízký době zajet do Práglu pro nový trsátko, protože malý jsem měla dvě; jedno se mi záhadně ztratilo a druhý se mi rozlomilo na dva kusy. Svojí schopnost hrát s velkejma popíšu asi tak, že zásadně radši hraju tou jednou malou zlomenou půlkou než abych musela hmátnout po normálnim, protože s tim se prostě hrát nedá.

Achjo, proč já jen musim bejt tak chudá?! Chci si koupit balík s novym cédéčkem Childrenů, DVD a knížkou v jednom, jenže stojí 36 euro a já když si svoje penízky přepočítam, tak mam přibližně 27. A nevidim to moc reálně, že by naši byli odvařený z toho, aby mi museli přidávat a ještě navíc i na poštovný. Asi začnu krást.

No nic, to je ode mě dneska tak nějak všecko. Jen teda ještě písničku na závěr:

Hádej, co to je?

Sat, 29 Jan 2011 17:56:34 +0100

Takže, jeden takovej řetězáček čajznutej odsud. Diplomy budou, pokud bude někdo projevovat velkou aktivitu a pokud nebudu moc líná :D Kdokoli tam něco znáte, pište, budu ráda ;)

EDIT: Takže, k tomu diplomu... Dostane ho ten, kdo uhodne nejmíň pět věcí (správně, samozřejmě :D)

1. Nastavte si přehrávač na náhodné přehrávání.

2. Napište prvních cca 30 vteřin textu od prvních 30 skladeb. Kolik přátel uhodne názvy?

3. Poškrtej úryvky, u kterých byl správně uhodnut interpret i název.

4. Vyhledávání písniček na Googlu nebo jinde je PODVOD!

5. Pokud se vám hra líbí, udělejte si ji na stránce taky.

~~I love the way you hurt me, my tears your wine, your thoughts would draw my plan for a cruise in vain, like talons in the pale moon shine above us.~~
~~Ich war ganz allein zu Haus, die Eltern waren beide aus, da sah ich plötzlich vor mir stehen, ein Schächtelchen nett anzusehen.~~
~~I am your poison candygram, the love that's meant to fade away, vade retro, alter ego, move aside, I'm choking on this life...~~
~~Who the hell are you to tell me what to do, why to do, why bother, leech in a mask of virtue, such waste to ever think of you again~~
~~A lifetime ago, with frozen eyes they closed the door. Suddenly I realized what locks are for. No trusting them anymore, lights are out.~~
You let me in but won't let me out, you hold the key to what it's all about. I hear your machine just coming round the block, just ready to go to rock around the clock.
~~Mitähän tuostakin tulevi, tulenhengen helpehistä? Takoiskun tuoksinasta, vasarasta vaskisesta? Taon totta taakakseni, unhon unta unskokseni, hopiaista hoivakseni, vaskivartta viereheni.~~
~~How old are you? I'm older than you'll ever be, I've been dead a thousand years and lived only two or three. I don't mind telling you my life was ended by your hand...~~
~~Dear diary, what have I done? Am I trippin' or am I alive? Once I've decided I've got stories to tell, no way in hell was that just another muthafuckin' dream...~~
~~I was born amidst the purple waterfalls. I was weak, yet not unblessed. Dead to the world. Alive for the journey. One night I dreamt a white rose withering...~~
~~Fullmoon staring at me tonight, time to feed my evil appetite, live or die at the strike of midnight, the choice is yours, but you're running out of time...~~
~~Who will measure the dimensions of antumnos? Who can tell the gauge of its veil? Who can manifest the size of its maw? And infer the value of its stones?~~
We don't need your democracy. Execute them kindly for me. Take them by their filthy nostrils, put them up in doggy hostels.
~~Plešatí pánové jdou! Plešatí pánové na hrázi postáli, říkaj si, že nemaj na nohou sandály. Dámy a pánové na břehu v povzdálí říkaj si: Nás jejich problémy nepálí...~~
~~There goes the siren that warns of the air raid, then comes the sound of the guns sending flak. Out for the scramble we've got to get airborne, got to get up for the coming attack.~~
~~My cock is much bigger than yours, my cock can walk right through the door with a feeling so pure... It's got you screaming back for more.~~
Screaming in flames, down from the sky. That's how he comes in my dream. Trail of tortured souls, a black boiling wake. A ghost ridden string with a bone-aching hum.
Well if you're lookin' for trouble, I'm the man to see. If you're lookin' for a satisfaction, I'm satisfaction guaranteed.
Everything you've ever begged me to be could never have meant any less to me. Everything you've ever asked me to say it's so far away from the truth...
~~Vodka, you're feeling stronger, vodka, no more feeling bad, vodka, your eyes are shining, vodka, you are the real MAN!~~ (...tahle je moc těžká :D)
~~Whenever I wake up, I'm lost and always afraid, it's never the same place I close my eyes to escape~~
~~The sun is sleeping quietly once upon a century , wistful oceans calm and red, ardent caresses laid to rest. For my dreams I hold my life, for wishes I behold my night...~~
~~Back in black I hit the sack, I've been too long I'm glad to be back. Yes, I 'm let loose from the noose, that's kept me hanging about...~~
~~The art of suicide, nightgowns and hair, curls flying every which where. The pain too pure to hide, bridges of Sighs meant to conceal lover's lies...~~
~~High above your shadow smiles at me. Way down below I hear your serenly breathe. I`m running after you throughout the valleys of tormented souls, don`t you be afraid of me only kissing your shadow...~~
~~Kaksi maata on niin erilaista, toinen valosta veistetty on, toisen niityille päivä ei paista, on sen huoneissa yö loputon.~~
A cacoon binds my skin. It wants to keep me alive. I am the great messiah of the falling paradise. Destroyed by my own creations I cannot cope with life.
~~I see the candle light burning in your eyes, flaring up my eyes in flames on this pitch-black summer night... Of passion and pain.~~
~~We walk this earth with fire in our hands, eye for an eye, we are nemesis, we are with you, countless vicious souls. Fight! - Fighting for freedom, united, we stand...~~
A man on the corner with glassy look telling a story of his lifetime. A thousand times told, desperate verse but never listened...

Are You Dead? Not Yet...

Thu, 27 Jan 2011 13:16:36 +0100

I když to tak poslední dobou nejspíš mohlo vypadat, stále ještě nekypřim půdu pod kytkama a snad teď zas začnu psát víc.

Takže, ještě jsem nepsala, co jsem dostala k Vánocům, mám ten pocit.

Začnu třeba mpčtyřkou... Krásná, kvalitní s bezva zvukem, pojmenovala jsem jí Perkele. Nádherný jméno, což? A pak mi někdo tvrďte, že nejsem šílenej finofil...

Další věcí byla Century Child od NW, i se všema bonusama, takže krásný.

To jsem vypíchla tak ty dvě nejdůležitější věci, ono toho samozřejmě bylo hodně, ale teď se těžko můžu soustředit, když mi tu do toho někdo furt mluví... No jo, jsem na infuli, no :D

...tak, už mam hotovou prezentaci. Je to na shit, my děláme každou hodinu novou prezentaci a druhá půlka se tam fláká s jednou za půl roku. Navíc my je musíme dělat ve skupinách, dneska zrovna po čtyřech, takže stačí, když do skupiny dostanete jednoho člověka, co se neumí vyjadřovat a opakuje slova a je zhoršená známka pro všechny. A pak si máma stěžuje, že ta dvojka z infule je zbytečná...

Téma tejdne sebevražda? Jé, to bude žvástů od rádoby emařů! Opustila mě, nemůžu bez ní žít... Byli jsme spolu celý dva tejdny, bez ní nemá nic cenu... Jdu se radši zabít!

A jak poslední dobou trávim čas? Furt sedim u kompu. Skoro až si začínam řikat, že to neni tak úplně dobrý, ale tak co mam sakra dělat jinýho?! Já bych ráda lezla ven s kámošema, kdyby to v okolí nebyl samej neskutečnej idiot. Kdežto na netu je spousta lidí který idioti nejsou. Je teda celkem logický, kde trávim čas...

Mně se tady v tom zapadákově vždycky líbilo, víceméně. Tak je to tady pěkný město, obyvatelé už jsou ovšem jiná věc, ať už jde o přehršel (to je krásný slovo, přehršel :D) jistýho etnika, který nemusim snad nikomu blíž představovat anebo jednoduše o klasický prototypy vygumovanejch palic, se kterejma než aby člověk vedl rozhovor, tak radši sáhne po laně a odhodlaně kráčí k nejbližšímu lesu.

Nedávno jsme byli v divadle na Romeovi a Julii. Romea hrálo takový to pako z Comebacku jménem Lexa. Rozhodně zajímavý, když před váma stojí ten známej obličej z telky, akorát místo svejch klasickejch tlemů se tváří nesmírně zdeprimovaně, nahlas přemejšlí nad tim jak se otráví a přitom čumí přímo na vás.

Chovali jsme se v tom divadle ne zrovna slušně. Teda až na mě, samozřejmě, já jsem zářná výjimka. Měli jsme tam ovšem i takový individua, co si v prvních řadách klikali na mobilu, jedna spolužačka chrochtala a několik se jich smálo, když tam umíraly postavy. No, fakt prča.

O hodinu s třídnim jsme byli krásně seřváni, klasicky i ti, co neudělali nic. Třeba jedna holka, která je docela dost průserářka - tu už seřval víceméně automaticky, přestože byla v klidu.

Dneska nám sděloval třídní známky z chování, mezi nima přibližně šest dvojek, dvě ředitelský důtky a ještě několik třídních. Zajímalo by mě, kolik z nich vzniklo takovym tim způsobem "já to přece viděl, že kecala, seděl jsem přece kdesi daleko na balkóně, jsem neomylnej a to je jedno, že to neslyšel nikdo jinej, ani kdokoli ze třídy, kdo seděl hned vedle ní, protože jste všichni debílkové bez práva na vlastní názor a bez práva na to, mít pravdu, z toho důvodu, že jí mam já, i když nic z toho, co jsem viděl a slyšel, se vlastně nestalo díky tomu, že mam nejspíš nějaký záhadný halucinace".

Mam dneska klavírní soutěž. Sice jen školní kolo, ale stejně vim, že budu mít trému a zdělam to. To je úplně normální, já si to pár minut před přehrávkou zahraju krásně a bez chyby, vlezu tam a už se mi klepou ruce a pletou prsty. A ty přehrávky se ještě daj, protože skoro vždycky hraju až poslední a vim, že ty lidi tam tomu stejně nerozuměj a hlavně jsou natěšený, až už konečně budou moc vstát a hurá domů.

Když naproti vám ale sedí bejvalá ředitelka školy s výrazem typu "mam v krku kilo citrónů", z jejíž třídy slyšíte pravidelně seřvávání ubohejch školáků za to, že z blbýho úhlu zmáčkli klávesu a která se po každý chybě div nechytá za hlavu, tak to neni nic moc. Navíc mě děsně štve ten novej klavír, co máme v sále - pěkně blbě se to mačká. No, fakt už se tam příšerně těšim...

Bohové, už aby byl duben... Ten mě drží při životě. Jen si vzpomenu na Brutal a na to Alexiho nádherný "děkuju" a je mi hned líp :D Jojo, jsem magor. To mi nikdo nevezme...

Nedávno jsem četla jakousi recenzi na nový album v němčině, kde jsem se mimo jiný dozvěděla, že Pussyfoot Miss Suicide má znít jako metalcore a maj tam bejt takový ty breakdowny (nevim, jak to říct česky). TO NÉÉÉ! Bodomáci přece nejsou žádnej blbej metalcore!

...jaká je šance, že byl ten recenzent naprosto hluchej?

Všechno nejlepší (opět :D)

Sat, 25 Dec 2010 19:20:58 +0100

Tak, dneska slaví své 34. narozeniny Tuomas Holopainen. Předpokládam, že ho tu všichni znáte, ale pro jistotu: klávesák, textař a skladatel Nightwish.

A stejně je to blbý mít narozky takhle po Vánocích :D No nic, všechno nejlepší, Tuomasi (ne, že bych si myslela, že si to přečte, ale tak je to slušnost, popřát :D), ať ti jde skládání tak dobře jako doteď, - řekla bych líp, ale to se mi blbě představuje :D - ať dostaneš spoooostu dárečků s disneyovskou tématikou, ať ti dál krásně fachaj klávesy, ať nejseš furt tak zdeprimovanej a vůbec :D

So this is Christmas...

Thu, 23 Dec 2010 22:20:46 +0100

No joo, jsou už zase tady. Co vám k tomu máv říct víc než...

Samozřejmě nejen mým SB, ale i mým dalším oblíbeným blogerům a vůbec každýmu, kdo sem páchne. Krásný svátky vám všem.

PS: To na obrázku NENÍ Santa, aby si někdo nemyslel, Santu nemám ráda, tím pádem je to Joulupukki :D

A ještě na závěr jednu krásou koledu, kterou jsem tu měla i minulej rok, i když v jiný verzi:

Znáte můj novej design?

Tue, 21 Dec 2010 17:33:53 +0100

"Jo, šéfe!"

"Pěknej, co?"

"Jo, šéfe!"

Ten minulej se mi sice moc líbil (Alexiii :D), ale řekla jsem si, že to chce změnu :D

Můj krk už je víceméně v pohodě, chodit můžu, ve škole jsem byla, jen nějaký prudký pohyby ještě dělat nemůžu.

Zejtra máme ve škole akademii - nebo spíš máme mít? My to pořádně neumíme, prima tam asi vůbec nebude, tercie se na to možná vyflákla, já svuj scénář samozřejmě neumim... No vypadá to na úžasnej den. Ale na druhou stranu, aspoň zas budou o něco blíž Vánoce. Letos se na ně fakt těšíím :-)

Co víc napsat? Asi nic. Tak si aspoň pusťte song, co mi teď pořád straší v hlavě...

Voi perkele

Sat, 18 Dec 2010 10:09:08 +0100

AHOJ LIDI, PAMATUJETE SI, JAK JSEM ONEHDÁ PSALA, ŽE SE MI SKŘÍPNUL NERV V KRKU?¨tak teď se mi to stalo zas, hahaha"

/OMLOUVAM SE ZA PŘIPADNÝ CHYBY V TEXTU, MAM KRK STOČENEJ DOLEVA A NEVIDIM SI NA OBRAZOVKU

Nejdražší Ježíšku...

Tue, 14 Dec 2010 18:29:08 +0100

Tady Hate. No pamatuješ si na mě, ne? To milý, hodný, inteligentní dítě, u kterýho ses minule jen tak vyfláknul na tradici a nedal mu pod stromeček ponožky.

Takže, ano, to by mohlo bejt to první přání - ponožky. Bez těch nejsou Vánoce to pravý ořechový.

A co dál? Nejdřív bych Ti mohla vyjmenovat všechny ty materialistký věci, abych se pak mohla zaměřit na ty úžasně povznesený duchovní žvásty.

Tedy, materialistická záležitost číslo jedna je cédéčko. U tohohle bodu Tě můžu potěšit tím, že se nemusíš obtěžovat s jeho obstaráváním, protože jsme tě zastoupily já a máma a z pražského Bontonlandu zmizelo jedno album jménem Century Child od Nightwish.

Materialistická záležitost číslo dvě je tričko nějaký kapely. To si, popravdě, nemyslím, že pod stromkem najdu, když si představím zděšení maminky nad cenami. Stále ve mně ale zůstává naděje, že Ty se vysokých cen jen tak nezalekneš.

Třetí věcí je knížka. Autor jasnej - Terry Pratchett. Titul už si vyber, co se Ti bude líbit nejvíc (Otec Prasátek by se Ti možná líbit mohl, ten má přece jen vánoční tématiku).

Čtvrtá věc je deníček. Tenhle už mi pomalu končí. Podmínka - bez linek. A zámeček by se hodil, děkuji.

Pátou věcí je mpčtyřka. Scotty, ta moje rozflákaná postarší věcička s problémovym joystickem a bůhvíčim ještě pošramocenym přece jen už neslouží tak, jako sloužíval dřív. A moje stará Margolotta už ani neni schopná se zapnout.

Takže, ze sféry sobeckého materialisty je to vše. No, samozřejmě je mnohem víc věcí, ze kterejch bych měla radost, ale tohle jsou tak ty hlavní, co mě napadaj. Jedna věcička od sobeckýho šílence - aby se to v dubnu vydařilo. Řekla jsem si, že o tom nemusim nutně klábosit v každym článku, tak už to dál rozvádět nebudu.

No, a teď ty úžasně přejícný přání.

Vám všem (i Tobě, Ježíšku, i když to bude těžký, když máš tolik práce...) přeju krásný Vánoce plný klidu, pokoje, lásky, bla bla bla a samozřejmě krásnejch naducanejch balíků s obrovskejma mašlema a ještě krásnějším obsahem. To by bylo za prvý.

Za druhý si přeju, aby jistejm skupinám lidí došlo, že na světě nejsou sami, že nejsou o nic víc než ostatní a že občas by nevadilo se chovat jako o něco menší namajákšplouchové, i když samozřejmě, úplně to asi popřít nejde. Nebudu jmenovat, všichni si dosaďte toho, kdo tam sedí vám.

Za třetí si přeju, aby se nikdo nezavraždil na tom náledí tam venku, popřípadě aby mu život nebyl odebrán hromadou sněhu a rampouchů zlovolně se hrnoucích ze střech. Už tak, že jsem po cestě ze zahrady domů objevila jedno ubohý autíčko, jemuž hromada sněhu zničila přední sklo. Zlej, moc zlej sníh, to se dělá?! Bejt v Americe, už ho majitel auta žaluje a vysoudí na něm majlant.

Za čtvrtý si přeju, aby tolik skvělejch a talentovanejch lidí neumíralo v tak mladym věku, protože si to nezasloužej. A pokud přece jen, ať už se maj tam nahoře líp než tady.

Za pátý by byl světovej mír, ale protože ten nebude, ani kdybych skákala po hlavě a do toho pletla čepice a jódlovala, budu si přát aspoň to, aby tahle velká zelenomodrá koule byla aspoň o něco lepšim místem než je teď.

A teď to shrnu do tří slov - Veselý Vánoce, lidi...

The Father Of Death...

Mon, 13 Dec 2010 23:56:44 +0100

Odpočívej v pokoji, Chucku... Je tomu již devět let, co jsi odešel z tohoto světa, ale v našich srdcích budeš žít stále...

Řetězáček

Sun, 12 Dec 2010 17:15:22 +0100

Nevim kolikátej hudební řetězák... Vypůjčeno od Lobelie, mojí drahé sestry. Taková ta klasika s náhodnym přehrávánim, no znáte to.

1. Jak se máš?

Nightwish - For The Heart I Once Had

Jo, blbý srdce, vždycky mi spadne někam pod stůl a nemůžu ho najít... A pak nemam bejt otrávená.

2. Na co teď myslíš?

Rhapsody - Warrior Of Ice

No... Myslim, že to zrovna ne, ale určitě je to zajímavá představa.

3. Co ti dokáže zvednout náladu?

Trollech - Brnění

Jéé, brnění, hurá! To jsem hned šťastná! Ale pravda, Trollech náladu zvednou :D

4. A co ti ji naopak zničí?

Ben Houge - Wilderness

Divočina? No jo, já jsem takovej pecivál.

5. Jaký je tvůj životní styl?

Children Of Bodom - Hate Me!

Ano, klidně si mě nesnášejte... I don't give a fuck, if you hate me!

6. Co si myslíš o růžové?

Diablo - Core Of Lies

Ha! Všichni lžou, ale růžová nejvíc.

7. EMO?

Catamenia - The Ancient

Ano, Emo je už dávno minulostí.

8. Věříš na horoskopy?

Pantera - Mouth For War

To je jistě velmi hluboká odpověď, ale moc ji nechápu.

9. Co ty a politika?

Death - Primitive Ways

Slyšíte, páni politici?

10. Tvůj přístup ke škole je...?

Dimmu Borgir - Cataclysm Children

Haha... Jo, to jsou mí spolužáci.

11. Jak jsi na tom se sportem?

Iron Maiden - The Trooper

Ale jó, to by šlo, pokud by onen voják ve válce přišel o obě nohy a ruce, možná bysme se ve sportovních dovednostech vyrovnali.

12. Jaká je tvá oblíbená činnost?

Rammstein - Spiel

Pravda, já si moc ráda hraju... Muhaha.

13. A co jídlo?

Sonata Arctica - Don't Say A Word

Přesně tak, při jídle se přece nemluví.

14. Na čem jsi závislá?

Sinergy - Suicide By My Side

Nee, to fakt ne! Já bych se nezabila, na to se mam moc ráda.

15. Máš čisté svědomí?

Catamenia - The Fear's Shadow

Takže asi nemam. Jen nevim, proč.

16. Oblíbená písnička?

Children Of Bodom - Needled 24/7

Joo, to by mohlo bejt. Vlastně cokoli od nich.

17. Jak vidíš svou budoucnost?

Yngwie Malmsteen - Priest Of The Unholy

No to je rozhodně zajímavej osud, ne že ne.

18. Co si myslíš, když se podíváš do zrcadla?

Emilie Autumn - Opheliac

Ano, vidím tam blázna.

19. Tvůj vztah k řetězákům?

Nightwish - Moondance

Tak zas až tak kladnej přístup k nim nemam, řekla bych.

20. Co si myslíš o autorkách tohohle řetězáku?

Serpent - Bloody Gates

No tak zlý to nebude :D

21. A kdo má pokračovat?

Beyond The Dream - There My Heart Should Be

Takže nějakej Fin :D

Hear my apology: FUCK YOU!

Sat, 11 Dec 2010 10:57:58 +0100

Nazdar.

Anteeksi, dneska ze sebe fakt nic chytrýho nedostanu.

Bohové, přijde mi, že poslední dobou všem jde jen o to mě srát. Vytahovat se, srát mě, vytahovat se, srát mě, furt dokola.

Můj bratr dnes jede do Německa na Thrashfest. Můj bratr. Na Thrashfest. Vždyť to je logický jak potkat housenku, která čte Shakespeare, perkele!

On nejenže jede na Thrashfest, když má věčně nějaký kecy na Metal, ale navíc se přes známý dostane i do backstage. A ještě mi dneska řikal, jak se vždycky na koncertech nudí.

Takže, znova. Mýho bratra cokoli tvrdší než Rammstein v podstatě nezajímá a přitom jede na Thrashfest. BOHOVÉ, JAK JÁ BYCH TAM JELA! Haha, ne, že bych vůbec doufala, že by mě třeba vzal s sebou... Vždyť to ani nemá cenu. Věčně slyšim o tom, jak starší sourozenci svý mladší berou na všelijaký akce, ale tomu mýmu je to naprosto u prdele, protože já ho akorát tak obtěžuju. Nebere mě s sebou NIKAM, kam bych fakt chtěla a ještě má nějaký kecy na to, že jedu na Childreny, když JEHO takový věci naprosto neberou! Přesně proto jsem se mu nezmiňovala o Brutale! A teď na mě ohledně toho zasranýho Thrashfestu bude vytahovat něco ve stylu, že bych stejně nevydržela bejt jeden den na nohách... Ha, ha. Ne takový to veselý haha, ani takový to posměšný haha, prostě jen takový to znuděný haha, kdy vám nepřijde totálně nic k smíchu.

Měl mě vidět na tom Brutale, fakt. To jsme byly na nohách TŘI dny a že by mi to vadilo? Ne, byly to ty nejlepší podělaný dny mýho života. A že bych se tam nudila? Ty vole, to by se nedalo říct ani jako blbej vtip. Všecko mě bolelo, ale bylo mi to fuk a narozdíl od něj by mě ani NENAPADLO se na koncertě nudit! Ani na Dětech, ani na Hypocrisy, ani na Ensících ani jinde, všecko to bylo DOKONALÝ a NUDA je to naprosto poslední slovo, který bych použila! Vždyť i Hypocrisy, který měli naprosto příšernej zvuk (aspoň teda tam, kde jsem stála) a i muj oblíbenej song od nich jsem v tom dunění poznala stěží, i Hypocrisy mě nenudili ani vteřinu!

A vůbec, celkem by mě zajímalo, co bude bratr na tom festu dělat. Už ho vidim, jak tam mezi všema těma lidma stojí jak ypsilon a královsky se nudí.

Ne, že on by byl jedinej, koho bych přetáhla lopatou, ale tohle mě poslední dobou nasralo tak nejvíc. Hm, už bych si měla začít zvykat... Skoro všechny věci, který chci a přeju si, se dějou někomu koho znam a povětšinou je to těm lidem skoro JEDNO, jen to berou tak, že život jde a co se děje, děje se, no.

Jednou fakt zajdu do kočárkárny pro tu kosu a...

Dumb kid, living a dream; romantic only on paper

Thu, 09 Dec 2010 21:07:25 +0100

(ha, zas jednou v nadpisu najdvišové :D)

No, tak co bych vám řekla. Žiju. Stále ještě žiju.

Říkala jsem si, že bych mohla něco sepsat na téma tejdne, ale to si řikam zhruba tak poslední... no dlouho. A ono s tim vzorem je to složitý, já jich mam... :D

No nevadí... Nedávno jsem z klasický blbý noční nálady sepsala novej text. No joo, opět anglicky. Opět je to taková emařina, ale nevadí :D Myslim, že je to jeden z těch lepších, ale to si myslim o spoustě po tom, co je dopíšu a jak si je pozdějš s odstupem času přečtu, přijdou mi přinejmenšim blbý.

No, to je jedno. Tady je:

Porcelain doll

My feelings are not important, I guess
If I am angry more or less
You can't see my heart, but I have it
You must trust me, I won't show you

I'm just a puppet, just a toy
No beauty within and no voice
To cry or to deny what they say
The white dress I sometimes wore
My damned soul deserves no more
In my head, hopes are rotting
What are you good at? Nothing
Where is your home?
Where is the love they often talk about?

A broken porcelain doll
With an eye missing
In this world, she feels so small
Never again she will sing
Her heart full of hate and fear
Only prays to be something more
Than just the masteress of tears
Who can't be adored

I'm just a thing, I'm just a doll
No one to catch me, when I fall
They think I don't need it anyway
A weeping willow to receive
Born to listen, not to live
Where is a shoulder to cry on
When I need one myself?
Why am I here?
Everyone so distant, nobody near

When walking at the obscure places
And watching those joyful faces
I think it's still better to be the Nothing I am
Than to end like one of them